Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<414416417418419420421422423>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Když doplňkem je jméno podstatné (nebo zpodstatnělé), bývá

a) v instrumentále, jestliže se jím vyslovuje vlastnost nějaká jakožto přijatá nebo proměnná, nebo jestliže příslušné sloveso znamená nějakou přeměnu, na př.: Joab bieše vojska zprávcí Ol. 2. Reg. 8, 16, soused stal se boháčem Us. nč., Gajus ciesařem učiňen Pass. 391, že jej (mnich mnicha) bratrem jmenováše OtcA. 476ᵃ; a bývá

b) v nominativě neb akkusativě v případech jiných, na př.: Jezus Kristus jest syn buoží Pass. 127, soused je boháč Us., – mám pomocníka ducha svátého Pass. 285.

Pravidlo toto jeví se zřetelně ve spisech starších.

Během času pronikají v něm některé změny, zvláště v jazyku novočeském spisovném. Tu totiž v případě I. (když doplňkem je jméno přídavné) šiří se instrumentál na újmu akkusativu a nominativu víc a více; v případě II. (když doplňkem je jméno podstatné) zůstává celkem způsob starý.

V jazyku obecném zachovává se pravidlo staré měrou mnohem větší, než ve spisovném, a nikde nevyskýtají se v něm rčení jako na př.: byl jsem zvědavým, zástupcové byli příliš povolnými, náš soused je boháčem, král stavěl se rozhněvaným atp. Rčení taková čtou se ve spisích, zvláště v době nejnovější, velmi často, ale jsou ovšem chybná; dlužno se jich vystříhati a držeti se v té příčině způsobu, zachovaného v jazyku obecném.

Místo instrumentálu bývá v doplňku také za s akk.; v. v § 291 č. 4.

Napodobením latiny přidával se k doplňkovému instrumentálu infinitiv býti, a tím vznikla spisovatelům pozdějším oblíbená vazba instrumentálu s infinitivem.

Na př.: dobrý člověk znaje se spravedlivým býti Všeh. 2, 23; ktož by se nespravedlivým býti seznal t.; pravil jej býti písařem Žer. (Bartoš); kmen stromový, jejž pravili palmovým býti Har. 1, 208; hlásal se býti krevním přítelem Lab. 18, 1; císařovna křesťankau se býti vyznala Har. 2, 80.

Druh instrumentálu doplňkového jest instrumentál t. zv. srovnávací.

Na př.: (pohnaný) die: pohnal mě holomkem a já paní jmám Rožmb. 31; ostav sobě málo dědiny, aby tebe tkáčětem nepohonili t. 96; krev tvá potoky tečieše Kruml. 100ᵃ; krev potůčkem teče Pís. (Osiř. dítě); bylo sě tobě zdiú za právo posaditi DalC. 64; když dědictvie zpustne a od žádného se nedělá, než úlehlí a pustinú leží VšehK. 223ᵇ; i odešel jest tulačem na cěstu vagus abiit Pror. Ol. Isa. 57, 17; on vypověděncem umře pohostinu (= v cizině) BřezSnář 111; pro tu ť (mast) baby skřietkem k čertu vzletie Mast. 146; dům hořel drtem WintObr. 2, 249

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).