II. Když doplňkem je jméno podstatné (nebo zpodstatnělé), bývá
a) v instrumentále, jestliže se jím vyslovuje vlastnost nějaká jakožto přijatá nebo proměnná, nebo jestliže příslušné sloveso znamená nějakou přeměnu, na př.: Joab bieše vojska zprávcí Ol. 2. Reg. 8, 16, soused stal se boháčem Us. nč., Gajus ciesařem učiňen Pass. 391, že jej (mnich mnicha) bratrem jmenováše OtcA. 476ᵃ; a bývá
b) v nominativě neb akkusativě v případech jiných, na př.: Jezus Kristus jest syn buoží Pass. 127, soused je boháč Us., – mám pomocníka ducha svátého Pass. 285.
Pravidlo toto jeví se zřetelně ve spisech starších.
Během času pronikají v něm některé změny, zvláště v jazyku novočeském spisovném. Tu totiž v případě I. (když doplňkem je jméno přídavné) šiří se instrumentál na újmu akkusativu a nominativu víc a více; v případě II. (když doplňkem je jméno podstatné) zůstává celkem způsob starý.
V jazyku obecném zachovává se pravidlo staré měrou mnohem větší, než ve spisovném, a nikde nevyskýtají se v něm rčení jako na př.: byl jsem zvědavým, zástupcové byli příliš povolnými, náš soused je boháčem, král stavěl se rozhněvaným atp. Rčení taková čtou se ve spisích, zvláště v době nejnovější, velmi často, ale jsou ovšem chybná; dlužno se jich vystříhati a držeti se v té příčině způsobu, zachovaného v jazyku obecném.
3. Místo instrumentálu bývá v doplňku také za s akk.; v. v § 291 č. 4.
4. Napodobením latiny přidával se k doplňkovému instrumentálu infinitiv býti, a tím vznikla spisovatelům pozdějším oblíbená vazba instrumentálu s infinitivem.
Na př.: dobrý člověk znaje se spravedlivým býti Všeh. 2, 23; ktož by se nespravedlivým býti seznal t.; pravil jej býti písařem Žer. (Bartoš); kmen stromový, jejž pravili palmovým býti Har. 1, 208; hlásal se býti krevním přítelem Lab. 18, 1; císařovna křesťankau se býti vyznala Har. 2, 80.
5. Druh instrumentálu doplňkového jest instrumentál t. zv. srovnávací.
Na př.: (pohnaný) die: pohnal mě holomkem a já paní jmám Rožmb. 31; ostav sobě málo dědiny, aby tebe tkáčětem nepohonili t. 96; krev tvá potoky tečieše Kruml. 100ᵃ; krev potůčkem teče Pís. (Osiř. dítě); bylo sě tobě zdiú za právo posaditi DalC. 64; když dědictvie zpustne a od žádného se nedělá, než úlehlí a pustinú leží VšehK. 223ᵇ; i odešel jest tulačem na cěstu vagus abiit Pror. Ol. Isa. 57, 17; on vypověděncem umře pohostinu (= v cizině) BřezSnář 111; pro tu ť (mast) baby skřietkem k čertu vzletie Mast. 146; dům hořel drtem WintObr. 2, 249
