Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<414416417418419420421422>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

miení Vít. 52ᵇ; od židóv mněn sem člověkem HusE. 2, 160; nemni sě múdřejším, než sú byli světí otci Štít. uč. 145ᵇ; to byl anděl, ale on (Dobeš) jej člověkem mněl ŠtítMus. 20ᵃ; blázen jest, ktož cizozemcě dobrým súdí DalC. 21; –

nalézti, shledati. Na př.: nalezli jej dietětem ŠtítV. 118; nalezl jsem jie pannú (tak v rkp.) Ol. Deut. 22, 14; Mikuláš nikdy nebyl bludným člověkem shledán BartPísař (Bartoš 22); –

učiti. Na př.: učil jeho popem OtcA. 277ᵇ; bratr se učí kupcem, kovářem Us.; jeden (syn) se učil latařem, druhý poberou, třetí hvězdářem a čtvrtý myslivcem Kulda 2, 233; –

dáti, poslati. Na př.: Mariam mateřiú dali Jezu Kristu DětJež. 1ᵃ; dal sem jej vódcí a pŕikazatelem národóm Pror. Ol. Isa. 55, 4; strážným dal sem tě domu izrahelskému HusE. 2, 301; (bóh) kniežetem a zprostitelem poslal (jej) Koř. Skutk. 7, 35; –

při slovesích jiných; Na př.: to ť jsem … truchlú vdovú pronesena LAl.; přestaň se nuzným lháti Suš. bás. (Bartoš 19); již on jeho nectieše (= nečtieše?) svým synem OtcA. 330ᵇ; lehnouti popelem Us.; a proto popelem náš statek položen jest Pal. 5, 2, 349; dávno mi tě hospodin sliboval mým sluhú OtcA. 409ᵃ; a vetknu jej kólkem na miestě věrném figam illum paxillum Kladr. Isa. 22, 23; chodila k nám maú cérkú (n. buďa maú cérkú) BartD. 1, 183; budeš-li tak hospodařit, půjdeš odtúď žebrákem t.; chtěl to nechat vovčírnou BartD. 2, 287.

Jindy bývá tento doplněk v nominativě (když se táhne ku podmětu, na př. hřiešník sě vinen dal HusPost. 145ᵃ, srov. § 245 č. 2 (str. 298). – nebo v akkusativě (když se táhne ku předmětu, vyslovenému akkusativem, na př. hřiech činí člověka robotna sobě Alb. 75ᵃ, srov. § 249, str. 319. Kdy tu má bývati instrumentál a kdy nominativ neb akkusativ, o tom zachovává se většinou pravidlo následující:

Když doplňkem je jméno přídavné (ve smyslu širším) a

a) táhne se ku podmětu, je zpravidla v nominativě (a pokud možná tvaru jmenného); tedy na př.: tomu král rád povolil Pass. 575, má sám sedm přisahati Řád pz. 35 (nč. sedmý), že je krásen květ na dřevě ŠtítMus. 80ᵇ, on sě byl nemocen učinil Kruml. 143ᵃ, (člověk) mně se bohat ŠtítOpat. 176ᵃ, – jeden zdál sě svat BrigF. 19;

b) když téhož druhu doplněk se táhne ku předmětu, vyslovenému akkusativem, bývá často též v akkusativě (a pokud možná tvaru jmenného), ale často také v instrumentále; na př.: hřiech činí člověka robotna sobě Alb. 75ᵃ, jej umrla viděchu Vít. 55ᵇ, abychom boha měli milosrdna HusE. 1, 129, – šípy své horúciemi učinil ŽPod. 7, 14, kto hluku se kryje, řkú jej obláštním ŠtítOpat. 143ᵃ, ktož cizozemcě dobrým súdí DalC. 21 atd.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).