Sem patří také rčení „říkají mi Václav“ atp.
Jindy tu bývají vazby jiné: on řeče k nim HusE. 1, 288, (Simeon) řekl jest k Maří t. 2, 23; mluv k synóm israhelským t. 1, 193, mluv k sluzě mému t. 1, 173; vece k ňemu Nikodem t. 2, 232; tehdy k ňemu vecěchu ML. 76ᵃ; die k nim Griz. 153ᵇ; aby uměl odpověděti ku písmu HusE. 1, 92, nemohli sú k těm věcem odpověděti t. 2, 68; Anna byla k bohu žalujiúci LMar. 23; jenž se modlí k bohu HusE. 1, 308; (sv. Pavel) píše k židóm t. 1, 350; – rúhanie proti bohu HusE. 1, 469; klanějte sě přěd tebú synové matky tvé t. 1, 73; židé na ň počechu porokovati ML. 50ᵃ.
Kléti má při sobě zpravidla akkus. (gen.): klnúce jeho ŽPod. 36, 22, budu vy kléti ML. 17ᵇ, ani koho klne Alb. 11ᵇ, klnúce Krista HusE. 1, 252. Podobně slovesa blahati, požehnati, zlořěčiti, dobrořěčiti, ponúcěti: nepravého blahajú ŽWittb. 9, 3 (24), (David) blahal jest hospodina Ol. 1. Par. 29, 10; požehnáš jě (pl. akk.) ŽWittb. 108, 28, požehnaj mě Mast. 135, (pán) požehná tebe na zemi HusE. 1, 55, svú rukú vodu požehna (sv. Prokop) Hrad. 7ᵃ; dobrořečte jmeno jeho Br. Jg., dobrořečte ty, kteříž vás zlořečie HusPost. 180ᵇ, by buoh nezlořečil dietěte (gen. zápor.) HusE. 1, 117; (Marta) svú sestru ponúcala Pass. 378.
5. při slovesích, znamenajících projevy vůle, naděje, víry, přízně. Na př.: jakému chceš, panno, muži? Kat. 28; chciu tomu, by… ApD; svatý Prokop téj chvále nechtieše Hrad. 10ᵃ; nechci tobě ni jinému, nebo sem slíbila býti v čistotě t. 102ᵃ; nechtěj i vrahu téj škodě t. 104ᵃ; chceš-li kněžstvu českému DalC. 35; bóh od vás chce pokoře Štít. uč. 57ᵃ; nechtěl by zlé ženě, nechtěl by dietěti zlému, ani zlému sluze, ani zlé sukni, ani zlým třevícóm, vše chtěl by dobré mieti… ŠtítV. 166; kdo chce pokoji, hotov se k boji Mudr.; nechcemy Rakušanóm Pulk. (Výb. 1, 468); chceš-li rád pevnému domu NRada 1652; Lukrecius zachtěv jejie zboží i jejie dvoróm kázal ji (Beatrix) jieti Pass. 377; zda kterému roku (lhůtě) vzechceš Kat. 180; (hospodin) cěstě jeho vzchoce volet ŽWittb. 36, 23; tomu (aby někdo byl zabit za něho) Ježíš nerodil Krist. 94ᵃ; kak sě jest čemu nadieti Štít. uč. 7ᵃ; ež mi sě tomu nadieti Hrad. 139ᵇ; (Herodes) tomu sě nadějieše t. 85ᵇ; nadál sě větší útěše ŠtítV. 13; nadějíce se velikým daróm Mart. 12ᵇ; naději sě světlu spero lucem Ol. Job. 17, 12; ktož všem lidem dobřě úfá Kruml. 159ᵃ; téhož ť vám také úfaji NRada 43; úfajíce tvrdosti zdí Ol. 2. Mach. 12, 14; otec náš nám neúfáše Kar. (Výb. 1, 530); jim jsme viece úfali nežli jiným t. (515); nedoufám ť mému zaslúžení, ale viece doufám tvému milosrdenství Modl. 80ᵃ; božiej milosti doufajě t. 90ᵃ; moci své doufajíce Pulk. 36ᵇ; vašiej pomoci doufajíc t. 178ᵇ; aby nižádný z nás nedoufal své síle HusE. 3, 133; (lid) bude doufati těm odpustkóm t. 2, 153; ač sám sobě
