Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<323334353637383940>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

v cizině); lepší ctnost s chudobou, nežli hřích s ozdobou; umět i v čas mlčeti není leda umění (= ledajaké, nepatrné umění).

Nejčastěji byvá přívlastkem jméno přídavné.

1. Přívlastek je dílem souřadný, dílem podřadný.

a) Přívlastek souřadný je téhož pádu jako příslušné jméno podstatné; na př.: řeka Vltava; kamenný most; Karla Čtvrtého; špata člověk, mrcha člověk, dožera člověk, ostuda chłap, zdechlina kůň BartD. 1, 161; rozmarýn vonička (= rozmarínová kytice) Suš. 225; vím já jednu hospodu z kameňa bramoru BartD. 1, 179; naša kotěnka brňavá chytiła ptáčka strnada tamt. 201; včil zrovna potkała sem ščuku rybu tamt. 355 (dols.).

b) Přívlastek podřadný jest vyjádřen:

pádem prostým, závislým na příslušném jméně podstatném; na př.: stvořitel světa; stvoření světa; žádost peněz; služba modlám; pohrdání světem; rána mečem; –

pádem předložkovým; na př.: cesta do Říma; bitva u Lipska; hrad na skále; dům na spadnutí; Kolín nad Labem; dům od kamene; obilí od loňska; člověk po nemoci; bytost bez proměny; pověst o Libuši; starost o živobytí; z Boha člověk BartD. 1, 160; pro uvázání s komorníkem nebo mocí svú bez komorníka VšehK. 256ᵃ; svědomie (= svědectví) z dobré vuole tamt. 94ᵃ; –

infinitivem; na př.: umění mlčeti; snaha povznésti průmysl a obchod domácí; myšlenka, vymoci si u krále propůjčky na takové panství, nebyla nic neobyčejného Pal. 5, 2, 16; –

výrazem příslovečným; na př.: deska deset loket zdéli; louka čtvrt míle zšíři; oltář desíti loktů zvýši; chvíle vhod každému; to je nic po tym čłověk BartD. 1, 160 (laš.); –

výrazem spojkovým; na př.: tvař jako růže; člověk jako hora. Přívlastek souřadný skloňuje se zároveň se svým jménem podstatným: nom. kamenný most, gen. kamenného mostu atd., přívlastek podřadný zůstává nezměněn, když se jeho jméno podstatné skloňuje: nom. služba modlám, gen. služby modlám, dat. službě modlám atd.

2. V češtině (a v slovanštině vůbec) jeví se snaha, aby přívlastek měl podle možnosti formu adjektivní. Říkalo se na př. v staré češtině: strach židovský (t. j. strach ze židů, před židy); tesání kamenné (t. j. tesání kamene); milovník ženský (t. j. milovník žen); atp. Viz v § 170 sl.

Druh přívlastku souřadného je přístavek (apposice). Jest to přívlastkové jméno podstatné, opatřené nejčastěji opět svým přívlastkem, a položené za jménem podstatným nebo zájmenem, k němuž patří. Na př.: Doubravka, dcera Boleslavova, provdala se za Mečislava, kníže polské

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).