Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<424344454647484950>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Ab znamená větu takovou druhou;

Ac vėtu takovou třetí, atd.;

Ba, Bb, Bc... znamená věty vedlejší, které jsou podřízeny vėtč hlavní B (druhé), a to větu takovou první (Ba), druhou (Bb), třetí (Bc) atd.;

Aaa znamená větu vedlejší, která jest podřízena větě též vedlejší Aa,

a to větu takovou první;

Aab znamená větu takovou druhou; atd.

ABa znamená větu vedlejší, která je podřízena větám hlavním dvěma (A a B) zároveň. – ABCa větu vedlejší, která je podřízena větám hlavním třem (A, B, C) zároveň, – atd.

Souvětí nahoře příkladem uvedené „přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal v létě“ má tedy obrazec: A, že Aa, co Aaa.

Obrazec jest ještě zřetelnější, když věty podřízené se kladou pod své věty řídící; v příkladě našem takto:

A, ........................

... že Aa,..............

............. co Aaa.

I. Souvětí souřadné.

1. Souvětí souřadné jest, kde v jednotu souvětnou se spojují věty hlavní; viz § 73 č. 2.

2. Věty v souvětí souřadném nejsou jen maně skupeny a vedle sebe položeny, nýbrž pojí se smyslem a jinými pojidly k sobě vespolek a tím spojují se v jednotu vyšší, v jednotu souvětnou. Na př. v souvětí „lékař léčí, Bůh uzdravuje“ praví věta první, že lékař léčí (A), a věta druhá, že Bůh uzdravuje (B); oba pak úsudky tyto spojují se jako dvě protivy v úsudek vyšší, jenž je oba zahrnuje a obsáhá, a tímto úsudkem vyšším spojují se obě věty jednotlivé v jednotu souvětnou (srov. § 94).

3. Souvětí souřadné může se skládati z vět neboli členů několika. Na př. „lékař léčí, Bůh uzdravuje“ je souvětí dvoučlenné (obsahuje členy A, B); „nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ“ je trojčlenné (obsahuje členy A, B, C); atd.

4. Členy souvětí souřadného mohou býti též složeniny podřadné. Na př.: co nás mrzí, to se nás drží, co jest milo nám, to nechce k nám. Srov. § 73 č. 2.

5. Mezi členy jednotlivými, zejména mezi členem předcházejícím A a následujícím B, bývá rozdílný poměr významový, a podle toho rozeznávají se souvětí souřadná slučovací, odporovací, příčinná a výsledná (o nich viz § 7578).

6. Člen B připojuje se k A někdy zvláštním slovcem spojovacím, někdy bez něho. Spojovacím slovcem jeví se poměr věty B k A zřetelněji, než bez něho. Na př. v souvětí „lékař léčí, Bůh uzdravuje“ může býti nejistota, je-li v něm poměr slučovací (= lékař léčí, a Bůh uzdra

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 12 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).