Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<343536373839404142>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Spojení v jednotu větnou ve větě jednoduché.

1. Věta skládá se ze členův, a členové její mohou býti opět výrazy složité. Když větu cele rozložíme, dostáváme řadu jednotlivých slov. Na př.:

země | otáčí | se | každých | čtyřiadvacet | hodin | okolo | své | osy.

2. Slova jednotlivá pojí se ve větě v jednotky členské, a tyto dále v jednotu větnou. V příkladě našem lze toto spojování takto znázorniti:

země || otáčí se | každých čtyřiadvacet hodin | okolo své osy.

To jest: slova „otáčí se“ pojí se v jednotku členskou (= holý přísudek);

slova „každých čtyřiadvacet hodin“ pojí se v jednotku členskou jinou (= příslovečné určení času);

slova „okolo své osy“ pojí se v jednotku členskou opět jinou (= příslovečné určení způsobu);

členové „otáčí se“, – „každých čtyřiadvacet hodin“ – a „okolo své osy“ pojí se v členskou jednotku vyšší, totiž v jednotku přísudkovou, v přísudek rozvitý a plný;

konečně přísudek „otáčí se každých čtyřiadvacet hodin okolo své osy“ pojí se s podmětem „země“ v jednotu větnou.

3. Všecko toto spojování děje se smyslem, přízvukem (větným), grammatickou shodou, syntaktickou vazbou, slovosledem a dílem také zvláštními spojkami.

Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou smyslem.

Kde smysl brání, není možno spojení; proto nelze říci na př. kamenný vzduch, nebo dřevo teče atd.

1. Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou přízvukem větným.

Přízvuk jest mocnější hlas, jímž slabika některá vyniká nad ostatní a je slovný a větný. Přízvuk slovný jest ten, kterým jistá slabika ve slově nad ostatní vyniká, na př. první slabiky ve slovích kař, čiti; a přízvuk větný jest ten, kterým přízvučná slabika jistého slova ve větě nad přízvučné slabiky slov ostatních vyniká (naznačeno zde písmem silnějším), na př. kař čí;

Bez přízvuku větného rozsýpá se věta ve směsici slov nesouvislých; přízvuk větný tedy napomáhá tomu, aby slova se pojila v jednotu větnou.

2. Pravidlem hlavním o přízvuku větném jest, že výraz určovací má přízvuk větný mocnější než výraz určovaný. Vyniká tedy přízvukem větným:

přísudek nad podmět, na př. lékař čí;

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).