Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<363738394041424344>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

vzácným (doplněk vzácným jest čísla jedn. a rodu mužsk. jako předmět člověka); kníže Oldřich pojal selskou dívku za manželku; Jizera jest přítok Labe (shoda jen v čísle; v rodě není možná).

c) Sklonný souřadný přívlastek a přístavek shodují se se svým jménem podstatným v čísle, v pádě a podle možnosti též v rodě; na př. zelený les..., zeleným lesem…, zelených polí…, řeka Vltava, řeka Labe; král Václav, královna Eliška; Václav, král Český.

O shodě v čísle, rodě a osobě viz také v §§ 141, 145, 147, 155, 158.

Někdy bývá shoda flexí zanedbána, zvláště když cizí adjektivum je v přívlastku nebo doplňku. Na př.: samė nobl husičky (= pl. nom.) Jirás. Spis. 20, 250; nobl pán, nobl paní, nobl pánové, fein pití, feš oblek Us. městský.

Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou syntaktickou vazbou.

Jazyk má své pravidelné vazby; na př. pravíme: sloužiti někomu (= sloveso sloužiti váže se s dativem), žádostiv něčeho (= přídavné jméno žádostivý váže se s genitivem), do něčeho (= předložka do váže se s gen.). Tyto vazby jsou nám známy a jsou nám nápomocny, když seřazujeme a spojujeme slova ve větě v náležité jednotky.

Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou slovosledem.

Slovosled je v češtině dosti volný; ale přece zachovává se častěji pravidlo, aby zůstávala při sobě slova, která k sobě patří, a tím podporuje se spojování slov v jednotky členské. Některá pravidla o slovosledu čes. viz v § 114 sl.

Konečně děje se spojení někdy také zvláštními spojkami. To bývá tenkráte, když některý člen ve větě je dvojnásobný nebo několikonásobný. Na př. když podmět je dvojnásobný (jako ve větě: otec a syn šli do města), nebo trojnásobný (jako ve větě: Lvov, Krakov a Varšava jsou města polská), nebo předmět několikonásobný atd.

Členové, kteří jsou ve větě několikonásobně, jsou vespolek souřadní a spojují se nejprve v jednotku svého druhu, t. j. v jednotku podmětovou, nebo předmětovou, atd.

Toto spojení děje se někdy beze spojek (= spojeni asyndetické). Obyčejně děje se toto spojení za pomocí spojek, a to spojek souřadicích (viz § 74 č. 6).

1. Členové dvojnásobní spojují se a) spojkami, b) beze spojek. Na př.:

a) otec a syn šli do města; ctnost a štěstí zřídka v jedné hospodě tráví; cti otce svého i matku svou; nemám otce ani matky; neštěstí nechodí po horách, ale po lidech; vaši dědové i přědci AlxV. 1488; ač jedno budete chtieti svú šlechtu i rod pomnieti tamt. 1497; (to

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).