Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<282930313233343536>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

a čeledí vladykám; císař jej hrdlem i zdravím ubezpečil; vinník hrdlo, češt i statek propadl; chudý duchem; chudý na duchu; mladý na léta, starý na rozum; slepý na oko, na obě oči; země bohatá na ovoce; rozsedlina má tři lokte na délku; ve stravě, strany stravy, co do stravy, v příčině stravy, vzhledem ke stravě… máme se dobře.

3. Určení míry jest na otázku kolik (nebo jak co do stupně, míry, váhy…)? Bývá vyjádřeno jednak přímo (bez přirovnáni), jednak přirovnáním.

a) Přímo. Na př.: hněv bez vlády málo vadí; chtivého koně nemáš příliš hnáti; zlé kolo nejvíce skřípá; mnohem více, o mnoho více; dítě vyspalo se do červena; poraněn do smrti; řeka hluboká do pasu, po pás; přítel až do peněz; jedli do sytosti, pili do vůle; nemocný na smrt; nemudruj švec přes kopyto (= jak, kolik co do stupně…?); kniha stojí tři zlaté.

b) Přirovnáním. Na př.: jsem starší tebe, – jsem starší než ty, – jsem nejstarší z vás, mezi vámi; jsem starší o rok než ty (dvoje rčení míry: než ty a o rok); češt je dražší nade všecko zboží; máme stravy více než na týden.

Míra udává se druhdy jen

přibližně, na př.: bylo jich ke dvěma stům, okolo dvou set, na dvě stě, do dvou set, asi dvě stě, bez mála dvě stě, přes dvě stě, – nebo omezením, na př.: každý den kromě neděle; všichni se zachránili kromě jednoho, mimo jednoho, vyjmouc jednoho.

Příslovečné určení příčinnosti, t. j. původce a původu, prostředku a nástroje (kým, čím se co děje nebo jest), látky (z níž se co děje nebo jest), důvodu (proč ze které příčiny předcházející se co děje nebo jest), účelu a cíle (proč = pro který účel následující se co děje nebo jest), překážky (= důvodu při záporu, proč se co neděje nebo není), podmínky (= příčiny, které žádáme, má-li se něco díti nebo má-li něco býti).

1. Na př. příslovečné určení původce: jmění otcem nastřádané; zákon Newtonem nalezený; z jiskry bývá oheň; země od Kolumba objevená; od Boha všecko dobré pochodí; od nich jest vám pobitu býti.

2. Přísl. urč. prostředku (prostředníka) a nástroje: Bůh řekl skrze proroka; víra naše vznikla skrze sprostné lidi, skrze apoštoly; bezděčnými chrty řídko zajíce uštveš; poslal jsem psaní poslem, po poslu; jednou ranou dub nepadne; rána mečem daná; každý ptáček svým se nosem živí; slyš uchem, viz rozumem; mlčením člověk mnoho řečí odbude; chybami se člověk učí; kdo neprohlédá očima, prohlédá měšcem; vyrážeti klín klínem; koupil jsem knihu za dva zlaté (cena = prostředek, kterým se kupuje, platí atd.).

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).