by sebe samého zpraviti nemohl Vel.Z. 658; své narození chtěl zvěstováno býli skrze anjele Nitsch 71; Kristus sv. Hátu uzdravenau býti t. 134; tak vás chce býti a zůstati Ježíš t. 135; všechno podle smyslu křesťanské církve rozuměno i vykládáno býti chci Seel. 364; mněl sem vás snopy vázati EvOl. 115ᵃ; urozuměli sú, otce svatého takú tvárností se proměnili t. 22ᵃ; pravíte mě diablovú mocí diábly vyhoniti EvSeitst. Luk. 11, 18; (člověk) jedva ač jednoho pravého přítele (sic) zvie se mieti Kruml. 6ᵇ; bojte sě od dievek veliké nehody přijíti PulkR. 8ᵃ.
Někdy bývá akkusativ, ale bez infinitivu; na př.: Dares praví krále Priama, že byl vysoké postavy Troj. 73ᵇ (74ᵃ?); když král praví jistce aneb vinného, že jest byl v službě jeho, tehdy… quando rex ſatetur actorem aut reum fuisse in servitio suo, tunc… Off. tab. 120.
Za vazbu akk. s infinitivem vydává se na př.: učím dítky počítati, vidím dívku choditi po zahradě atp. Neprávem. V případě prvním je smysl zcela jiný než ve vazbě akk. s infinitivem, smysl: učím čemu? V případě pak druhém je akk. dívku předmětem k slovesu vidím, kdežto v pravém akk. s infinitivem jest akkusativ podmětem pro infinitiv.
3. V překladech bývá za vazbu akkusativu s infinitivem vazba akkusativu s participiem. Rčení latinské činí nátlak na překladatele, překladateli nelibí se infinitiv, dává za to participium.
Na př.: nemni, mě mluviti chtíce ROlB. 68ᵇ a tak častěji tu.
4. Jest akkusativ zvolací, kladený ve zvoláních.
Na př.: kněz Hynek řekl : Milostivějšího krále! nemohl mi tisíc zlatých dáti, ale chtěl u mne Poděbrady kúpiti TomP. 10, 90 (r. 1489, z arch. třeboňsk.); kýho čerta! Us., kýho kozla, výra! t.; keró mrcho! BartD. 2, 286 (zábř.).
5. .Akkusativ předmětný vstupuje na místo předmětných pádů jiných. Bylo: užívati léku, učiti sě čemu, klamati někým, – za to je nové: užívati lék, učiti se něco, klamati koho. Nové pojímání chce míti předmět v akk., proto vstupuje akkusativ i tam, kde podle pojetí starého byl pád jiný.
Toho příklady některé jsou již v jazyku starém a množí se časem, zejména v jazyku kleslém. Na př.: čakajúce s obú stranú druhého dne světlost ranú AlxV. 1284 (akk. m. gen.); ač kde dobudeš město t. 268; že což chtě, to dobude t. 1157; kteří nedošli jsú milosrdenství boží t. 138ᵇ; sv. Augustin, což četl, všecko rozuměl Pass. 461 (akk. m. dat.); jenž rozumie všě skutky ŽWittb. 32, 15; –
křížmo užívati Seel. 258; dvoje učení potřebujeme t. 70; neslyší mši svatou t. 257; abychom všechno dobré dosáhli t. 160; příležitost poskytnouti t. 355; ta tajemství věříce t. 103 atp.
6. Z akkusativu cílového je slovanské supinum; v. § 361, 1.
