C. Genitiv.)
253. 1. Genitiv jest pád na otázku čí? koho? čeho?
2. Geneticky jest genitiv dílem genitivem vlastním, dílem z ablativu, dílem snad i funkce některého pádu jiného na něm spočívá. Rozdílnost tato hodila by se zajisté úplně za základ roztřídění ve skladbě, kdyby byla všude a ve všem jasná a nám zřejmá; ale toho nění. Proto doporoučí se nějaké rozdělení praktické, totiž podle zvláštního významu.
3. V sing. gen. masc. je tvar s koncovkou vlastní duba a novotvar dubu, s koncovkou z ŭ-kmenů přijatou.
V dialektech bývá to differencováno i fraseologicky; na př.: list prší ze stromu – stáli zme u stroma (jednoho…); kúpíł měřicu hrachu, bobu, maku – zakúsił do hracha, do boba, do maka (t. j. do hrachového zrnka…); popsáł arch papíru–opiš to s toho papíra; sypá z vrchu – slézali z vrcha (kopce) BartD. 1, 18 (zlin.). Je tedy koncovka -u při významu všeobecně appellativním, -a pak při jistém jiném, zvláštním.
254. Genitiv záporový.
1. Genitiv záporový klade se při slovesích přechodných v záporu; genitiv je tu tedy proti akkusativu týchže sloves kladných.
Na př.: ktož svých (t. hřiechóv) nezná Alb. 31ᵇ (kladně: zná své hřiechy); (Petr) neměl sbožie velikého ŠtítV. 30; (dům) nemá žádného vokna Lobk. 90ᵃ; chudoba cti netratí Přísl.; orel much nelapá Přísl.; nečiň toho, nekoupím té knihy Us. atp.
2. Někdy bývají genitivy dva, ve střídě za dva akkusativy věty kladné: nemóžeš jednoho vlasa učiniti biela. Je to tedy vazba dvou genitivů. Na př.: by jemu hřiech škodna toho neučinil Alb. 52ᵇ; ta svátost tebe svata nemóž učiniti OtcA. 110ᵃ; ježto by stvořitele velebna neučinili Kruml. 469ᵃ; nepočítati sebe tak zlého t. 121ᵃ; nemóžeš jednoho vlasa biela učiniti ani črna EvOl. 294ᵃ; aby jeho zjevna neučinili t. 292ᵃ; jehožto sʼ nerodila přijieti živa, přijmi mrtva Pass. 354; přijmu za rukojmě tyto svaté; diábli vecěchu: těch my rukojmí mieti nemóžem t. 412; ižádné mněnie mdly v ňem viery neučinilo ŠtítMus. 83ᵃ; neroďte činiti domu otce mého domu kupcového EvVíd. Jan 2, 16; neroďte činiti domu otce mého domu kupečného EvOl. tamt.; té dievky nikdy ižádný nevídal hněvivy Krist. 5ᵃ; nic tak zjevny nečiní pravdy jako upřiemé pravenie HusE. 1, 256; ať já jie neoblúpím nahy Ol. Oz. 2, 3 atp.
3. Předmět bývá v genitivě i při negaci jen kvantitativní: ani toho učiniti mohu; na př.: nikte jeho oblúditi moci bude Pass. 10; ani vědě,
