Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<315316317318319320321322323>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

jako diábel ChelčPost. 194ᵇ, mrьzalo jest mě lože Hlah. Esth. 14, 15; – zebou mě nohy Us., zebe mě v ruce BartRuk. 173.

Akkusativ bývá dialekticky předmětem u slovesa věděti, kde jazyk spisovný má věděti o čem. Na př.: vim ptaky (= o ptácích) BartD. 1, 179 (laš.); v písních: vím já lučinu, kostel, zahrádečku, vím já jednu hospodu z kameňa bramoru t.; vůbec se říká: kdo vás ví, kde ste to dali? kdož tě ví, kde to máš t.

Akkusativ bývá předmětem kromě sloves

při adj. dlužen. Na př.: kak s’ mnoho dlužen pánu svému? Krist. 67ᵃ; ty mnoho-li sʼ dlužen? tamt.; že jest dlužen 12 kop gr. KolČČ. 81ᵃ (1547) (jindy tu bývá ve stč. instr.); jsem dlužen knihu, peníze Us.;

při adj. vinen, povinen. Na př.: když svój dar na oltáři chceš položiti a zpomeneš, že si vinnen (sic) nětco proti bratru, ostav svój dar ŠtítBud. 212, dosud tak;

při substantivu slovesném. Na př.: pro věčný pokrm požitie Rúd. 13ᵇ, za znamenie pravdu s křivdú ulíčenie Vít. 5ᵇ, o druhém vymietaní z chrámu kupce Comest. 242ᵃ; jiné příklady v. v § 385 B 1;

při substantivech jiných, odvozených ze sloves transitivních. Na př.: že jest dlužen 12 kop gr. a ty má jim (dědicům) plátce býti KolČC. 81ᵃ (1547), že (Václav) jí plátce ten dluh býti má t. 116ᵇ (1549), a tu summu že má jim takto plátce bejti t. 112ᵇ (1550), kteroužto summu jemu Michalovi takto plátce býli mají t. 129ᵃ (1550);

při interjekci na! nate!, poněvadž jest = »tu máš a vezmi«! Na př.: na knihu! nate knihu!

Akkusativem jest vyjádřen doplněk. To bývá často tehdy, když doplněk táhne se ku předmětu, vyslovenému akkusativem. Na př.: slušie ten ostnec najprv tvrd učiniti a také ostr Štít. uč. 99ᵇ; když král a králová dceru zdrávu uzřěchu Pass. 424; to jim na listě napsáno dal t. 405 atp.

V případech sem patřících jest ve větě předmět v akkusativě a doplněk v akkusativě – je to tedy vazba dvojího akkusativu. Vazba tato bývá zvláště často při slovesích přechodných:

činiti, dělati. Na př.: hřiech činí člověka robotna sobě Alb. 75ᵃ; spasena mě učiň ŽWittb. 3, 7; aby (ty) mě zdráva učinil ŽKlem. 20ᵃ; mě zdráva učiň t. 20ᵇ; múdra s’ mě učinil ŽWittb. 118, 98; bóh člověka spravedlna učini Alb. 45ᵃ; robátko mě bylo nebezpečna učinilo Pass. 360; kto tě živa učinil t. 300; Klodoveus ten klášter svoboden učinil t. 383; aby mě viece věrna sobě učinil OtcA. 394ᵃ; co činí člověka svata ŠtítBud. 19; (bóh) by mě mohl chuda učiniti DalC. 85; ctnost činí člověka bohu vzácná HusE. 2, 385; (buoh) učiní tě vyššieho všech národóv t. 1, 54; slušie ten ostnec najprv tvrd učiniti a také ostr Štít. uč. 99ᵇ;

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).