pršało ty veliké kropě BartD. 1, 179, pršeło žaby t., śe mi sniło něpěkny syn (sen) t., již dvě neděle tomu jest ŽerKat. 113, okolo stolicě bieše čtrmezdcietma stolic Koř. Zjev. 4, 4; – komu není rady, tomu není pomoci Přísl., není službičky, aby v ní nebylo partičky t., není šprochu, aby v něm nebylo pravdy trochu t., žádného domu celého nezůstalo Vel. Z. 11.
2. Akkusativ bývá při slovese býti ve výrazích jest mě hanba, jest mě léň, jest mě teskno atp.
Na př.: hanba mě jest pomysliti BrigF. 11ᵃ; hanba mě jest v srdci Brig. 57; kak mě jest hanba, všák povědě JiřKlem. 21; skutek, o ňemž mě hanba mluviti DalC. 47; že tě není hanba, že ho není hanba Us.; može vas hanba byt Suš. 550; tebe hanba bude t. 252; už mě je styd BartD. 1, 179 (laš.); až ju bylo haňba BartD. 2, 261 (česk.); pryncku było hrozňe haňba t. 1, 342 (zlin.); može ťa byt haňběj než mne t. 155; – strach mě otjěti DalC. 50; strach mě za krále, že přieliš často ji (berni) béře Štít. uč. 86ᵃ; strach mne (sic), že mi (milenka) život ztratí Cant. Záv. Třeb. 72; strach mě jest z neposlušenstvie Modl. 24ᵇ; strach mě jest, by… Pass. 542; strach mě, by jeho nebyla urazila Hrad. 35ᵇ; strach mě, by (andělé) viece nezmohli (nerozmnožili) mé milosti t. 36ᵇ; – túha ť mě po niej (milence) Cant. Záv. Mnich.; poď ke mně, nebť mě jest túha DalJ. 98; vzdyšiu, pláčiu, vždy mě túha LAl. c.; – mě bude hněv z toho Hrad. 126ᵃ; nemohu ť ho bíti, hněv ť mě jest na ň Šach. 305ᵇ; –nýnie-li tě léň slyšeti AlxV. 715; by krále léň na vojnu vstáli DalJ. 80; léň mě mluviti, kak ten rod vznide DalC. 58; preč je ta, jiežto slúžiti nebylo mě léň Tkadl. 1, 18; – nebyl jej toho žel Pernšt. Jer. 20, 16; – že tě jest tak teskno bylo Rúd. 13ᵃ; pravímy ť vám, že ť nás jest teskno PulkL. 20; sestru je u nás teskno BartRuk. 176; neboť ho tam bylo teskno velice Kulda 1, 138; hrozno mě jest toho, co ty rozprávieš Jeron. 87ᵇ; velmi-li jest vás pak hrozno před jeho sv. tělem? RokycPostBrn. 178; – było tě (ho, nás) pilno BartD. 1, 179.
Při negaci bývá gen. m. akk.; na př.: nebuď tebe po tom túha Kat. 172; nejsem jeho sluha, ani mne jest po ňem túha Hrad. 84ᵃ; všěch jich úst nebylo túha řkúc Vít. 30ᵇ.
3. Akkusativ bývá při slovese státi.
Na př.: co tě stojí loket sukna Ros. Jg.; to mě stálo mnoho práce Us. atp.
258. 1. Akkusativem bývá ve větě vyjádřen předmět při mnohých slovesích kladných. Na př.: Bůh stvořil svět, Kain zabil Abele, jezdec bodá koně, ruka ruku myje atp. Us. Slovesa tato a podobná nazývají se přechodná (transitiva).
Sloves těch je veliká hojnost. Jsou pak dílem transitiva vlastní, dílem složená s předponou.
