c) Jména předmětů neživotných mají rovněž tak tvar starý, stč. i nč. dub… Tvar duba… bývá jen někdy při pojetí personifikujícím. Na př.: (liška, v bajce) čbána zoči Hrad. 129ᵇ, (liška) vecě: nesu čbána, mého milostného pána t., biskupa volili jako žáby špalka Háj. 225ᵇ; nč. miti vzteka, honiti bycha Us., tančiti strašáka atp.
Srov. III. 1 §§ 27, 55 a 75.
d) Stejný postup jako u substantiv je u jmennýchadjektiv (adjektiválií). Také u nich šiří se stejně gen. za bývalý akk.; na př.: (dva synové) otcě nemocna zastúpista DalC. 70, proč mě bóh stvořil slepa, chroma Alb. 90ᵇ, ML. 59ᵃ, chceš milostiva k sobě boha mieti NRada 1106; Kojatu, syna hrabina PulkR. 55ᵇ; Rubína nalezše umrlá Pass. 158, spasena mne učiň ŽWittb. 3, 7 atp. Sr. III, 1 § 234 a 254.
e) Gen. místo akk. šíří se také ve sklonění zájmenném; na př.: toho člověka stč. i nč., uzřěchva jednoh’ Pass. 213, za ně posvěciji mě samoho EvZimn. 39, aby poznali tě samoho EvVíd. Jan 17, 3, na koh’ sě obrátíta AlxV. 1573, volte seho neb onoho Hrad. 15ᵇ, seho kóň po sobě vleče AlxV. 1760 atp. Srov. III, 1 §§ 381, 385, 387, 389, 390, 405, 409, 421.
U zájmena jь, jen drží se starý akk. životný do dneška: jej (= je + j), -ň (za -ň atp., po předložkách). V češtině staré byl tu ještě tvar jen, jenž: kozlec, jenž jsem slíbil Ol. Gen. 38, 23 atp. Vedle toho však iž v době staré proniká gen. jeho (po předložkách ňeho), j’ho, ho; na př.: vláčili jeho po městu ApŠ. 104, bóh jeho poraz, ktož… Mast. 63, ranami jeho ztříznil Pulk. 50ᵃ, tet j’ho chtě mučiti ApŠ. 4, potkal j’ho na horách AlxH. 1, 18, by j’ho jala AlxBM. 1, 9, an ho mečem protče Jid. 100, přitovařišmy ho k sobě Hrad. 2ᵇ, tu ť vám ho vedu Pass. 200, nč. ho. Srov. III, 1 § 397 a 398.
Zájmena bezrodá mají v sing. po celou dobu historickou náležitý akk. mě, tě, sě se. Vedle toho již v textech nejstarších bývá gen. mne, tebe, nebe: na př.: na mne zlob dochodí DalH. 40, vědúcích mne ŽWittb. 86, 4, by mohl tebe milovati Túl. 24ᵇ; atp.
V du. bývá v jazyku starém vedle akk. pl. ny, vy tvar genitivní najú, vajú: mine najú zlá ztráta Mast. 107, zdali nají buoh nadělí Hrad. 124ᵇ, kázal bych vají v kožený měšec vložiti DalJ. 70 rkp.V atd.
V plur. je starý tvar akk. ny, vy jen v jazyku starém; na př.: pomiluj ny Pís. Hosp., kak ny jest ustavil svD. 33, schováš ny ŽKlem. 11, 8, mezi vy Koř. Mat. 12, 28, HusPost. 47ᵇ, aby vy zbavil ohně věčného Hrad. 17ᵃ; Nudož. 34ᵇ uvodí ny vedle nás jako výraz starý; Dolež. 222 má přiklad: chceme vy podrobiti, patrně archaismus; a týž archaismus je v slc.: „Morena, Morena, za kohos umrela? ne za ny, ne za ny…“ Hatt. slc. 92, bodaj vy Parom vzal Duš. 413 (z Koll. Zpiev. ).
