(stejné s nominativem), jazyk pak pozdější má za akkusativ tvary genitivní chlapa, oráčě, -e, Juřie n. Juřieho (podle sklonění složeného) atd.
Akkusativ nahrazuje se genitivem také v jiných jazycích slovanských. Příčinou nahrazování bylo, že akk. byl mnohdy ve slovanštině tvaru téhož jako nom. Z toho vznikla nezřetelnost, když to byl akk. prostý (při předložkovém nezřetelnosti nebylo, proto zůstává při předložkách dlouho akk. starý: pro bóh, na kóň, za člověk…). Jazyk slovanský pomohl si tím, že vzal tvar genitivní za akkusativní; genitiv hodil se z pádů prostých nejvíce, proto byl k tomu vzat. Nebyl tu vzat genitiv syntakticky ten a ten (partitivní, či jiný některý), nýbrž genitiv vůbec. S počátku třeba se cítila nesprávnost (gen. za akk.), ale nesprávnost byla vyvážena tím, co získáno na zřetelnosti, časem povědomí nesprávnosti potuchlo a chlapa atd. je nám již pravým akkusativem.
3. Historický průběh té změny v češtině historické jest tento.
Přejímání tvarů genitivních za akkusativní začíná se velmi záhy a týká se dříve jmen znamenajících bytosti osobní, chlap-chlapa atd., později pak i jmen znamenajících bytosti živočišné, had-hada atp.; názvy předmětů neživotných mívají touž koncovku jen v jistých velmi řídkých případech, dub-duba atp.
a) Při jménech osobních je starý tvar akkusativní chlap… již v češtině staré velmi vzácný a vyskytuje se tu jen při jistých jménech a jen v jistých vazbách a rčeních, tedy jen v mezích archaismu.
Doklady toho jsou při jménech vlastních. Na př.: ctím (1. plur). Jakob, syn Zebedaei CisMnich. 97ᵃ, David přemohl Goliat Kruml. 31ᵃ, jenž jest vyvedl Israhel ŽKlem. 135, 11; ale v těchto příkladech může býti jméno cizí neskloněno. Jistější jsou příklady: črt v Strachkvas vstúpi DalJ. 32 z rkp. L, že ste uzdravitele a spasitele všeho světa Ježíš na smrt odsúdili Nikod. 113ᵃ. Ve rčeních: na svatý Havel ODub. 494, na svatý Martin List. Kral., na každý svatý Václav KolB. 1520, na svatý Jan Us. místy, na sv. Josef, na sv. Ščepán BartD. 1, 179, na svatý Ondřej tamt., na svatý Jiří Lún. list. ops. XV, na každý svatý Jiří Lún. 1. 1481, na svatý Jiří ODub. 494 atp., dostal převahu appellativní význam určení časového, tím zastřen původní význam jména vlastního a tou takořka depersonifikací vytržena tato jména vlastní ze svého druhu a vřazena mezi neživotná, s nimiž pak i v tomto tvaru akkusativním se srovnávají. Vedle toho je ovšem také: na každého s. Havla KolA. 1511, na sv. Jana Us., na s. Jiřího KolČČ. 242ᵇ (1526) atp.
Z osobních appellativ sem patřících mají akkusativ tvaru starého: posel, potočichu posel brzý AlxV. 942, od tebe posel jmieti LAl. 422; ctnost posla posel náhlý Baw. 32; – syn (skloněni původně u- kmenového), ctím
