Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<262728293031323334>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

místo doplňku (byl jsem na vojně, m. byl jsem vojákem), dává se mu úkol doplňku, a tím činí se z něho doplněk (byl jsem na vojně = byl jsem vojákem).

Doplňků jest někdy několik, táhnoucích se k témuž podmětu nebo předmětu nebo jinému členu větnému. Na př.: ctnost je základ a kořen všeho dobrého; viděli jsme tě lačného, žíznivého a nemocného. Srov. § 80.

O příslovečném určení.

1. Příslovečné určení (adverbiale) při slovese jest výraz, jímž se omezuje a určuje dějový význam slovesa na stránce mimověcné, t. j. vzhledem k místu, k času, ke způsobu, vztahu a míře a ku příčinnosti (viz § 9 č. 3). Na př.: půjdu do města; půjdu hned; půjdu rychle; půjdu pro léky.

2. Kromě sloves bývá příslovečné určeni také

a) při jménech přídavných, na př.: velmi žádostivý; tmavě zelený; červený jako růže; na polo mrtvý; –

b) při výrazích příslovečných, na př.: zcela dobře; skoro dobře; blízko u Prahy; tu noc před sv. Blažejem; – také

c) jméno podstatné mívá při sobě určení příslovečné, ale toto má pak zároveň význam přívlastkový (viz § 10 č. 2 a § 56 č. 3); na př.: hrad na skále; obilí od loňska; procházka lesem; cesta do Říma; bitva u Lipska.

3. Příslovečné určení jest podle významu rozmanité, a rozeznává se zejména určení: a) místa, b) času, c) způsobu, vztahu a míry, a d) přičinnosti.

1. Příslovečné určení místa a stavu (= místa ve smyslu přeneseném) jest na otázky kde? odkud? kam? kudy? pokud?

Na př.: byl jsem ve městě; ve svém domě je každý pánem; přišel jsem z města; šel jsem do města; šel jsem městem; pole jdou až k městu; chudému je všude zle; mladý má se i na ledě zahřáti; bratr je na vojně; Jungmann narodil se v Hudlicích; závist se po živých ráda vozí; jesle k skotu nechodí; pravda v oči kůle; prudký pes přichází vlku pod zub; těžko z hodů na hody jíti; muž zlý vede přítele svého cestou nedobrou; Boleslav vší země až do Krakova dobyl.

2. Příslovečné určení bývá v týchž případech jiné, bývá měněno podle pojetí klidového (na otázku kde?) a pohybového (na otázku kam? kudy? odkud?). Různosti vidí se jednak v jazyku starším proti novějšímu, jednak v nářečí tomto proti onomu. Na př.:

kde jdeš, čbáne? Hrad. 130ᵃ = kam jdeš...? Us. nč.; pójdeš se mnú bezděky, kdež sě nevrátíš na věky Hrad. 130ᵃ = půjdeš se mnou tam., odkud se nevrátíš... Us. nč.;

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).