c) Předmět bývá v genitive při jméně přídavném. Na př.: lakomec je žádostiv peněz; hoden jest dělník mzdy své; nejsi vděčen daru vzatého; budiž té rady vždy pilen; žádný čas nejsi jist sebe; nejsem povědom cesty; buď toho pamětliv.
3. Předmět je v dativě
a) při mnohých slovesích. Na př.: dostali se někomu; náležeti někomu; každý má práci poddán býti; Nero díval se ohni; král podivil se tomu; pán poroučí služebníkovi; zvykej dobrému; bída učí rozumu; sytý lačnému nerozumí; pohané slouží modlám; prospívej všechněm, neškoď žádnému; odolej vždy zlobě; žel mi toho; všem jest umříti; těšiti se čemu; smáti se komu.
b) Předmět bývá v dativě při jméně podstatném. Na př.: lakomství je služba modlám; vzkaz přátelům atd. Tu pak je předmět zároveň významu přívlastkového (viz § 56).
c) Předmět bývá v dativě při jméně přídavném; na př.: buď dobrotiv svému lidu; budiž nám Bůh milostiv; podoben někomu; roven někomu atd.
4. Předmět jest v instrumentále
a) při některých slovesích. Na př.: Bůh štěstím vládne; hýbati stolem; třást i stromem; klamati lidmi (stč., = nč. klamati lidi).
b) Předmět jest v instrumentále při jméně podstatném; na př.: vláda rozumem atd. Tu pak je předmět zároveň významu přívlastkováho (viz § 56).
c) Předmět je v instrumentále při jméně přídavném. Na př.: nejsem vinen smrtí spravedlivého tohoto; nikdo životem jist nebyl.
5. Předmět je v pádě předložkovém
a) při mnohých slovesích. Na př.: mysliti na něco, o něčem; věděti o něčem; mluviti o někom; povídati o něčem; pamatovati, vzpomínati na někoho; starati se o něco; dbáti na něco, o něco, o něčem; státi o něco, po něčem; dychtiti, toužiti po něčem; rovnati se k někomu; podobati se k někomu; mluviti, promluviti k někomu; volati na někoho; tázati se na něco; věřiti v někoho, doufali v někoho; panovati nad někým; bojovati proti někomu; bojovati s někým (= proti komu) atd.
b) Předmět bývá v pádě předložkovém při jméně podstatném; na př.: pověst o Libuši; zpomínka na domov atd. Tu pak je předmět zároveň významu přivlastkového (viz § 56 č. 2).
c) Předmět bývá v pádě předložkovém při jméně přídavném; na př.: podobný k někomu, – vlídný ke všem.
35. Předmětův jest někdy při témže slovese několik. Jsou buď
stejnorodé a vyjadřují se pádem stejným, na př.: hrnčíř z hlíny hrnce,
