Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<242526272829303132>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Poznam. V případech, vysvětlených v § tomto, jest doplňkem některé slovo sklonné, t. j. jméno podstatné, nebo přídavné (nebo participium), nebo číslovka, nebo zájmeno. Slovo to bývá nazýváno přísudkovým jménem nebo přísudkovým zájmenem.

Doplněk podřadný bývá:

1. V genitivě. Na př.: tato zahrada jest našeho souseda; můj přítel je dobrého srdce; Přěmysl bieše múdré mysli DalC. 13ᵇ.

2. V dativě. Na př.: toto psaní je bratrovi; tento dar je rodičům.

3. V instrumentále. Na př.: tato rána je bičem; tyto škody jsou zvěří, hmyzem.

4. V pádě předložkovém. Na př.: Bůh jest bez proměny (doplněk v pádě předložkovém k nominativu v podmětě; bratr jest na vojně; dům jest na spadnutí; toto psaní jest od bratra; můj soused jest při penězích; obchod bývá někdy se škodou; dům náš jest o třech patrech; jsem po nemoci; jsem po vyhoření; ten sě za ščastného jmějieše Pass. 332; za křesťanku sě jmá tamt. 347; těmto poslóm sě to zdieše za veliký div Kat. 192; mně by zdálo sě to za veliké sčestie tamt. 2488; to každému múdrému za pravdu zdá sě Vít. 45ᵇ; Božej a Mutyně za starosty ostasta Dal. 56, 3; pomni, žes’ lidem vydán za hlavu NRada 1460; ti, kteříž by za nejmoudřejší ze všech a nejzkušenější uznáni byli Lab. 19, 1; i učiňen jest mi hospodin v útočišče ŽWittb. 93, 22;

mám tě za přítele Us. (= doplněk v pádě předložkovém k akkusativu v předmětě); že potvoru za buoh jmáš OtcA. 406ᵇ; ač sú ji mnozí i za nesmyslnú jměli tamt. 456ᵃ; až jeho římská kniežata sobě za vláščieho rádci volivše Pass. 384; že sú tě ledva za člověk poznali Rúd. 2350; ež ju, jasnú Kateřinu, chci sobě za chot vzvoliti Kat. 1024; budeš Jana mne miesto za syna jmieti Hrad. 92ᵇ; chcem mužě za hospodu jmieti DalC. 16; Vlastu za kněžnu jmiechu tamt. 29; tehdy črt má to sobě jako za znamenie Štít. uč. 9ᵃ; když jej buoh zvoliti ráčil sobě za pěstúna ctného Vít. 23ᵃ; šťastně by mi tě Bůh za průvodčího dal Lab. 3, 4;

žej’ ny v syny vzvolil Štít. uč. 30ᵃ; neb jest jistě vzvolil ny v syny tamt. 29ᵇ; já sem tě vzvolil v chot Brig. 2ᵇ;

Marju čistú pannu vzvolil svému tělu k matce Kat. v. 1946; ne k choti, ale k slúzě by mě (Kristus Kateřinu) přijal Kat. v. 696; neb tě syn mój k choti i k slúzě přijal tamt. v. 1058; žes’ mě ráčil dáti k tovařiši tamt. v. 3328; aby dal ji (dceru) k ženě jemu ŠtítOp. 352ᵃ; tomu dám dceru mú k ženě Comest. 18; že ji chtěl k ženě jmieti Baw. 135.

Ve výraze příslovečném. Na př.: to je mi vhod; socha je zvýši jednoho sáhu; nic mu není dobře, všecko mu je špatně; dobře je nám tu býti; můžeš jiti bezpečně;

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).