Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<250251252253254255256257258>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Z toho bývá odchylkou relativum neshodné, absolutivní. Tu pak rozeznávati jest dva případy:

a) Zájmeno neshodné je místo shodného, které by bylo v nominativě; na př.: blázni, jenž sě světa bojie NRada 161. Tu místo zájmena relativního náležitého, které vyjadřuje kromě relativnosti také rod, číslo a pád, je položeno slovo, kterým se vyjadřuje jenom relativnost.

b) Zájmeno neshodné je místo shodného, které by bylo v pádě některém jiném (mimo nom.); na př.: prorokuov, jenžto já šli quos mitto Pror. Jer. 26, 5. Tu je vyjádřena jenom relativnost jako v a). Bývá tu však vedle zájmena relativního zájmeno třetí osoby nebo řidčeji demonstrativum ten; na př.: Závišě v tom klášteře, jenž jej založil, pohrabán Pulk. 162ᵇ. Přidané zájmeno třetí osoby vyjadřuje příslušný pád.

Ve funkci takového absolutiva bývá v češtině: jenž, jenžto (neskloněno), ježe, jež, ježto, ješto, jako, an, ano, čso. Příklady vazeb těch jsou dílem hojné již v češtině staré.

a) Absolutiva jenž, jenžto, ježto nebo nejčastěji ješto, ješto ť, jenž, jenžto m. sing. neutr. jež: památen jest byl slova…, jenž jest měl k Abrahamovi verbi, quod habuit ŽKlem. 104, 42; dielo, jenž si dělal opus, quod operatus es t. 43, 2; tělo, jenž pro ny těžce trpělo NRada 312; rúcho, jenžto snědeno bývá ot molu ŽKlem. 142ᵇ; jehňátko, jenž k smrti vedú a jenž úst neotevře Alb. 11ᵇ; to ti naposled povědě, jenž k tvéj čsti najlepšie vědě AlxV. 286; – m. sing. nom. fem. jěž: ovcě, jenžto hyne ovis, quae periit ŽKlem. 118, 76; (bohyně), jenž vládne milostí AlxV. 737; řěka, jenž Meothides slově t. 608; kněžna, jenžto těžka bieše Pass. 338; žena, jenž s’ mi dal tovařišku mulier, quam dedisti Lit. Gen. 3, 12; – m. sing. akk. fem. juž: Mechtyldu, jenž pojal vratislavský vévoda Pulk. 160ᵃ; – m. jemuž; s toho hradu, jenž Hrádek dějí Pulk. 81ᵃ; – m. plur. nom. masc. již: nám nebožátkóm, jenž smy z země učiňeni Alb. 13ᵃ; blázni, jenž sě bojie NRada 161; m. plur. akk. masc. jěž: prorokuov, jenžto já šli quos mitto Pror. Jer. 26, 5; – m. plur. fem. jěž: (věci), jenž k bohu příslušejí Alb. 13ᵃ; – m. plur. neutr. jěž: těch, jenž jest počal Ježíš činiti quae coepit Lit. Skutk. 1, 1; to ť jsú přikázanie, jenžto přikázal hospodin Ol. Lev. 27, 34. –

jenž jej = jejž: Závišě v tom klášteře, jenž jej založil, pohrabán Pulk. 162ᵇ; dub, jenž jej nazývají dryp Mand. 26ᵃ; – jenž je = jež: viděnie, jenž je (apoštol Jan) viděl Tkadl. 11ᵃ; – jenž, jenžto ju = juž, južto: Alexander, vida jednú moc svú velikú, jenž ji měl na světě, kázal atd. tamt.; pro hrdost, jenž ji má t. 19ᵇ; tvá nenávist, jenžto ji ke mně máš t. 12ᵇ; pro opatrnost, jenž ji měla t. 14ᵃ; té příhody, jenž ji slýchala tamt.; – jenž jie = jiež: pro všechnu radost, jenž mě jie zbavilo t. 5ᵃ; – jenž mu = jemuž: do města, jenž mu dějí Saba Mand. 25ᵃ;–jenž v ňem =

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).