Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<247248249250251252253254255>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

jenž; teprve časem klade se za ně který víc a víc, až vrchu dosahuje; šíření vidí se patrně od stol. XV. Tak i v stpol.: v žalt. Flor. ze st. XIV je pravidlem iže a jen jednou który, a v ž. Puławsk. z XV st. je który již několikrát.

Doklady pro který z doby starší: muž, kterýž úſá ve ň (v boha) ŽWittb. 33, 9; (žena,) která před svým mužem kryjíc hromadí sobě Štít. uč. 56ᵇ; (žena,) která chce seděti na okenci, aby každý na ni hlédal tamt.; (vdova,) kteráž má dietky, s nimi se téžmeř zavraždila (znepřátelila), i toho muže, kteréhož jim otčimem pojme t. 49ᵇ; zlý člověk to chce býti, kterýž pro své dobré dá obci zlým užiti DalHr. 3; chci zěvně věděti dáti těm všem, kteříž po čsti stojie AlxV. 65; kteříž kak nedospěli, těm (Alexander) poruči… t. 520; která (bohyně) kraššie, téj buď (jablko) dáno t. 744; kteříž nenáviděli sú pravého, zhynú qui oderunt ŽKlem. 33, 32; těch dušě, kteříž sobě sami život otjímají, těžkú muku trpie Pass. 289; vuol ze dvého, kteréž ráčíš (t. j. vol to, které…) Kat. v. 2698.

b) Ojediněle bývá také koterý: abychom mohli činiti, koter(é) (j)mu (ľú)bo quae placita sunt HomOp. 153ᵃ. Srov. § 211 č. 10 b.

c) Domnění, že který znamená »který ze dvou«, je mylné; v. příklady uvedené v a) a § 211 č. 10 c.

Relativní jaký táhne se ku příslušnému výrazu demonstrativnímu taký; kde toho není, tu rozumí se ze souvislosti. Na př.:

jakýž otec, takýž syn qualis, talis ŽKlem. 134ᵇ; (člověk) jakáž slova mluví, takým sě vňutř pokazuje Túl. 56ᵃ; jakémuž chceš, panno, muži, takéhož ť já nikdiež nevědě Kat. v. 472; v takém veselí, jakéhož nikdy nejměli AlxB. 5, 32; i vytesa Mojžieš dvě dště, jaciež napřed biešta quales fuerant Ol. Ex. 34, 4.

Relativum jen, jenž(e)

vyvinulo se z demonstrativního jen. Jest velmi rozšířeno, v jazyce starém více než v novějším a novém; časem přibývají relativa který – v. § 214 – a an – v. § 216 – a šíří se na újmu starého jenž.

Význam relativní ustaluje se ve spojení s enklitickým -ž(e). Spojení toto nutné není; věc hlavní a nutná jest pojetí hvpotaktické a tím vtištění zájmena jen ve význam relativní. Má pak význam dvojí: a) svůj demonstrativní a b) přijatý relativní. Vyvíjí se pak usus, že ve významu demonstrativním jest bez -ž(e) a ve významu relativním mívá -ž(e).

Příklady na jen, , je ve významu relativním jsou řídké: krále mého, jen jest v svatém qui est ŽWittb. 67, 26; pochválen hospodin, jen nedal nás v jětie qui non dedit t. 123, 6; šli (mitto) anjela, jen učiní cěstu před tebú EvSeitst. Mat. 11, 10; ty jsi, jen přijíti máš Comest. 231ᵇ; všicci, ji úfají ve ň qui ŽWittb. 33, 23; jeden, v ňem diábel bieše, voláše a řka Alb. 60ᵃ.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 15 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).