Sem hledí také jen, sesílené příklonným -to: na př.: v jichto sviesléch in quorum domatibus Pror. Jer. 19, 13: v nichto nenie zdravie ŽKlem. 145, 3; v nichto knihách Mat. 2.
3. Zpravidla je již v jazyku starém jen s enklitickým -ž(e); někdy bývá sesilováno ještě spojením s -to. Na př.:
všecko jednomu na chválu, jenže to čta věc za malú sobě ni nám odpočine AlxH. 10, 7; ten, jenže větróm káže EvSeitst. Mat. 8, 27; anjelík, jenž u bláti (m. blátě) sě válé Příp. svatojiř.; vosk, jenžto plove ŽKlem. 57, 9; z toho, ježe činíš Kunh. 147ᵇ; stvrď to, jež si učinil v nás ŽKlem. 67, 29; ovcě, jež zahynula quae periit ŽWittb. 118, 176; den, jenžto jest učinil hospodin dies, quam ŽKlem. Moys. 13; kamének, jenž byl vzal quem Pror. Isa. 6, 6; na cěstě, juž zvolil ŽWittb. 24, 12; dušě má, jiužto si vykúpil ŽKlem. 70, 23; (věc,) pro niuž sě dálil Hrad. 43ᵃ; rod, jehožto je hospodin ŽKlem. 32, 12; (búřě,) jiež sě byli ulekli ApŠ. 112; jáz to dobřě vědě, jemuž býti vašiú hospodú DalC. 4; v tom městě, v jemž súd bývá Rožmb. 20; pomsta, jíž si nás trápil Modl. 9b; jsva bratřencě, jěžto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290; letóm, v nichžto viděli sme zlosti ŽKlem. 89, 15 atp.
4. Jen(ž) kladeno bývá attributivně; tak v jazyce starém: jenž člověk… (ve všech pádech a číslech), nikoli v jazyce novém; tu bývá v témž případě který… Na př.:
jenž anděl Pass. 105; jenžto kuoň t. 97; jenž biskup oheň připravováše t. 238; jenžto biskup poručil sv. Vincencovi t. 107; skrze ňežto dřěvo t. 486; pro ňenž div t. 395; v niž hodinu t. 160 a 18; jemužto měsieci t. 394; na ňemžto obědě t. 128; v niejžto hroznéj bolesti t. 454; před nímžto městem t. 224; jižto hadové t. 91; jimžto hadóm t. 477; před nimižto časy t. 6 (často v Pass. v části mladší, někdy i ve starší); pro nižto příhodu quam ob causam Ol. Gen. 32, 32; jehože kolivěk diela činíš HomOp. 152ᵃ; podlé ňehožto obyčeje iuxta quem ritum Ol. Ex. 12, 5; v ňemž městě nemálo sě divóv stalo Kat. 194; k nimž dědinám má Jan právo lepšie OD. 496; k nimž ke všem věcem t. 501; v nichto knihách Mat. 2.
5. Jenž kladeno bývá též samostatně; tak v jazyce starém: jež, jehož atp., v jazyce novém pak bývá za to což, čehož. Na př.: z toho, ježe činíš Kunh. 147ᵇ, nč. což činíš; jež sě stalo v Čechách Jid. 11, nč. co se stalo; tak sě mi uda uzřieti, ande sě tako prosvieti, jakžto když bude z hromu blesk; pro ňež sobě tak velmi stesk, až zapomanuch sám sebe AlxV. 884; k ňemuž jmějéše lidí mnoho AlxV. 956 (= k čemuž); jímž sě mysl ho nic nezkrúti AlxB. 3, 24 (= čímž); jímž juž bezpečnější budem AlxBM. 6, 30; trój lid toho přěstupuje, jímž sobě peklo kupuje Hrad. 105ᵇ; jímž sě ľudské řeči styzu LMar. 30; jímž smutnějie chodil, tiem bóh jʼho
