jmám nice činiti s tiem tamt. 129ᵃ; neviem tomu co řéci Baw. 143; (pacholek) kúpě jeho (chleba) za majdinu nemá se ho co najésti KabK. 28ᵇ; že byšte mi mnoho co více psáti měly, ale… ŽerKat. 196; nemaje co více psáti t. 295; mám s svou bídou co činiti t. 294; Sigmund měl co činiti, aby udržel Čechy TomP. 4, 683; mám co jísti Us., jedl bych, ale nemám co Us., bylo by co povídati atp.
Ve vazbách těchto negativních, nejmám čso dáti atp., je čso genitiv; odtud šíří se také do vazeb positivních, jmám čso dáti atp., a pokládá se za akkusativ.
Z vazeb těchto, kladných i záporných, kde je čso předmětem, dostává se čso neprávem také jinam, ustrnuje tu a drží se tu analogií rčení správných a také assonancí k něm. zu + infinitiv.
Dostává se zejména tam, kde předmět vyjádřen jest jinak než slovy čso, ničso, málo, mnoho…; na př.:
(správně) co mne jmáš ponúkati Hrad. 43ᵇ, – (nesprávně) co mne máš co ponoukati Us. a pod.: co tu máš co dělati?; (spr.) nejmám nice činiti s tiem Hrad. 129ᵃ, – (nespr.) nemám nic co činiti nichts zu tun Us.; (spr.) nejmám sě nic zpoviedati Hrad. 145ᵃ, – (nespr.) nemám se nic co zpovídati Us.; (spr.) bylo málo, mnoho, dost viděti Us., – (nespr.) málo… co viděti Us.; (spr.) není tomu věřiti Us., – (nespr.) není tomu co věřiti Us.
Dále dostává se místo jiného výrazu náležitého; na př.: (spr.) nemá se s čím chlubiti Us., – (nespr.) nemá se co chlubit Us.; (spr.) nění se čemu diviti, – (nespr.) není se co divit Us.
d) nenie proč, nač: ktož jest vždy v světském trhu, s tiem nenie proč o ty (věci) rozjímati ŠtítBud. 46; potom by i hodovánie přestala, jakž by nebylo nač ŠtítPař. 115ᵃ.
e) Kristus co Bůh, v. § 221 č. 2.
f) co za, v. § 211 č. 9.
4. Čí je relativum významu possessivního; bývá sesilováno enklitickým -ž(e). Na př.: blažený, čí bóh Jakubóv pomocník jeho ŽWittb. 145, 5; tvá matka, čiež srdce bolest prošla Modl. 126ᵃ; matka, číž duši lkající (protekl meč) t. 161ᵇ; toho světa, čiež brojenie mě malije t. 146ᵃ; bez vuole toho, čiež jest tato vinnice Pr. pr. 259; žádný, na čiež se dědictvie komorník vede VšehK. 200ᵃ; na číchž (cziechż) gruntech t. 218ᵇ; čížto bolestí uzdraveni jsmy EvOl. 140ᵃ.
214. 1. Relativa který a jaký
původem svým jsou adjektiva zájmenná; který má již v jazyku starém také význam tázací (v. § 211 č. 10), jaký pak ho nabývá teprve časem (v. § 211 č. 12). Sesilují se přidaným -ž(e).
2. a) Relativní význam zájmenného adjektiva který vyvíjí se teprv v době pozdější a během času. V jazyce starším je pravidlem relativum,
