ve vazbách dvou nominativů, na př.: (Jidáš) by všiú věciú vlada Jid. 59; budeš sě radujě Hrad. 137ᵇ; (liška) velmi lačna jsúci Baw. 79; (kteří) neustanú hořiece v milosti Brig. 13; ktož jest jie s právem zaslúživ AlxBM. 8, 42 a 43 atd.;
ve vazbách dvou akkusativů, na př.: viziu strážu svého na nosidléch ležiec LAl. c; jakžto bych zaslyšal hlas řkúc Pass. 463;
ve vazbách dativu s infinitivem, na př.: nenieť múdré v žaláři vězieci veseliti sě ŠtítJes. 286ᵇ atd. Podrobněji v. v § 186.
Všude jinde bývá tvar sklonění složeného nesúcí. Ku participiu -sъ vvvinul se tvar složený nesší teprve v době nové a vyskýtá se jen v jazyce spisovném.
5. Pravidlo o adjektivech vlastních.
180. U adjektiv vlastních ne všude stejná jest záliba ve tvarech jmenných a složených, nýbrž tvary jmenné jsou někde více oblíbeny než jinde. Podle toho dlužno rozeznávati a ve výkladě následujícím od sebe odděliti
a) adjektiva possessiva -óv, -in : bratróv, sestřin;
b) possessiva –jъ : páň;
c) adjektiva -ьjь : boží;
d) adjektiva ostatní.
181. a) Possessiva -óv, -in : bratróv, sestřin.
1. Possessiva tato měla původně veskrze tvary jmenné. Tyto jsou pravidlem v době staročeské v sing. nom. akk. gen. dat. lok., v du. nom. akk. gen. lok., v plur. nom. (vok.) akk., kdežto v pádech ostatních jsou tvary složené: bratrovým, bratrových atd. A to pravidlo zůstává v jazyce spisovném dosud.
Místo obyčejných tvarů složených vyskytují se jmenné jenom v několika řídkých příkladech; zejména
v sing. instr.: s bohem Abrahomovem ŽWittb. 46, 10; nad domem Davidovem t. 121, 5;
v plur. gen.: jež sě stalo v Čechách nenie (nyní), kdež přívuzných králov nenie Jid. 13; střěly tvé padnú v srdcě nepřátel králóv inimicorum regis ŽKlem. 44, 6;
v plur. instr.: nad bydlitely Sichemovy Ol. Soudc. 9, 18; slovy Israhelovy vzhrdav Israel t. 11, 20; (lid) i královy úředníky vzhrda Comest. 201ᵇ; s lety Saulovy t. 129ᵇ; přijímajíc to pozdravenie ústy andělovy rkp. Mikul. (podle Jirečkovy Hymnologie 3). Srov. III. 1, 265 a 266.
Místo pravidelných tvarů jmenných vyskytuje se složený tvar v době starší velmi zřídka, často v nč. jazyce obecném; na př.:
Mojžíše Sářineho KolČČ. 194ᵃ (1553) ; Kristiny Markové t. 20ᵇ (1543); po téj řeči kraloviej Trist. 170; na hoře Hospodinové Br. Gen. 22, 14;
