bratr vévody českého Boleslavóv PulkR. 31ᵃ; vladař krále Nabuchodonozoruov babylonského Otc. 206ᵃ; Absolonovu syna Davidova sestru Ol. 2. Reg. 13, 1; po cěstách otce svého Davidových t. 2. Par. 17, 3; v domu Nabuchodonozorova krále assyrského t. Jud. 2, 1; mocí kniežete Belzebubova diábelského EvVíd. Luk. 11, 15; nč. dvůr českého krále Václava Us.
4. Když majetník se vyjadřuje slovem, jež possessiva -óv, -in nemá, tedy přivlastňuje se zpravidla genitivem; na př.: Mathias Jednookých fassus est Lún. ks. 1421; nč. Matěj Jednookých, zahrada Novotného nebo Novotných, pole Hořejšího nebo Hořejších, za Krejčího domem Us. atp.
Někdy však přece vítězí snaha po formě adjektivní a nátlakem jejím tvoří se possessivum také zde, třeba bylo neobvyklé: zahrada Novotnova, pole Hořejšovo, za Krejčovým domem Us.
5. Adjektiva possessivní -óv, -in bývají v jazyku novém jen u jmen osobních. V jazyku starším bývala též u jmen neživotných; zřídka. Na př.:
k opravení ohně oltářova Comest. 72ᵇ; miesto kamenovo locum lapidis t. 37ᵇ; na pole Damaškovo Damasci Ol. Jud. 2, 17; přirození jeho (planety Marse) a Sluncovo ČČMus. 1829, I. 64 (z r. 1544); z jitrocílova semene Háj. herb. 124ᵇ; takoví vrškové chmelovi t. 385ᵇ; hvsopova moc t. 201ᵃ.
6. Z adjektiv possessivních -óv, -in vznikla místní jména, jako Benešov, Holešov, Miletín, Radotín, Kojetín a j.
7. Z masc. -ův vyvinulo se masc. -ůj analogii podle můj, tvůj, svůj. Na př.: Havlůj (příjmení); tatínkůj, strýčkůj Us. vulg.; súsedůj, Matulíkůj BartD. 1, 27 (záhor.), t. 1, 70 (val.).
Ve val. nářečí je též nesklonné adjektivum na -oj: chłapec Tomečkoj, Marýna Mečíčkoj, pes rechtoroj, pole súsedoj BartD. 1, 70.
Jinde bývá ustrnulý tvar na -é, vzatý z nom. plur.; na př.: Ozef Šimké, Anča Jantelé, Dorka Janké, Jura kováré BartD. 1, 139 (břez.).
172. Adjektiv zvláštních jiných (kromě -óv, -in) jest veliká rozmanitost. Probéřeme některé druhy jejich seřadíce je dílem podle zvláštního jejich významu, dílem podle koncovek. Vazby při nich jsou takové, jako ve stejných případech u possessiv, na př. obličěj kniežěcí Olofernóv, říšstvie Tiberinské ciesařě.
A. Některá z nich, jež jsou -ьjь, -jь, -ový, -ský, mívají význam possessivní jako adjektiva -óv a -in. Na př.:
jest-li ť páně dědina, člověk jest boží Štít. uč. 88ᵃ, Jakuba bratra páně Koř. Galat. 1, 19, přěd obličěj páně t. Act. 10, 4; dievčí život ŽWittb. Amb. 260ᵇ; (hlas) trubačí AlxV. 2439; otec dietěcí Koř. Mark. 9, 23; plačiž žalosti mateřie Hod. 55ᵃ; rady kniežěcie principum ŽWittb. 32, 10; pójdu před obličej kniežetcí Olofernóv Ol. Jud. 10, 13; hlavy
