Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<155156157158159160161162163>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

bratr vévody českého Boleslavóv PulkR. 31ᵃ; vladař krále Nabuchodonozoruov babylonského Otc. 206ᵃ; Absolonovu syna Davidova sestru Ol. 2. Reg. 13, 1; po cěstách otce svého Davidových t. 2. Par. 17, 3; v domu Nabuchodonozorova krále assyrského t. Jud. 2, 1; mocí kniežete Belzebubova diábelského EvVíd. Luk. 11, 15; nč. dvůr českého krále Václava Us.

4. Když majetník se vyjadřuje slovem, jež possessiva -óv, -in nemá, tedy přivlastňuje se zpravidla genitivem; na př.: Mathias Jednookých fassus est Lún. ks. 1421; nč. Matěj Jednookých, zahrada Novotného nebo Novotných, pole Hořejšího nebo Hořejších, za Krejčího domem Us. atp.

Někdy však přece vítězí snaha po formě adjektivní a nátlakem jejím tvoří se possessivum také zde, třeba bylo neobvyklé: zahrada Novotnova, pole Hořejšovo, za Krejčovým domem Us.

5. Adjektiva possessivní -óv, -in bývají v jazyku novém jen u jmen osobních. V jazyku starším bývala též u jmen neživotných; zřídka. Na př.:

k opravení ohně oltářova Comest. 72ᵇ; miesto kamenovo locum lapidis t. 37ᵇ; na pole Damaškovo Damasci Ol. Jud. 2, 17; přirození jeho (planety Marse) a Sluncovo ČČMus. 1829, I. 64 (z r. 1544); z jitrocílova semene Háj. herb. 124ᵇ; takoví vrškové chmelovi t. 385ᵇ; hvsopova moc t. 201ᵃ.

6. Z adjektiv possessivních -óv, -in vznikla místní jména, jako Benešov, Holešov, Miletín, Radotín, Kojetín a j.

7. Z masc. -ův vyvinulo se masc. -ůj analogii podle můj, tvůj, svůj. Na př.: Havlůj (příjmení); tatínkůj, strýčkůj Us. vulg.; súsedůj, Matulíkůj BartD. 1, 27 (záhor.), t. 1, 70 (val.).

Ve val. nářečí je též nesklonné adjektivum na -oj: chłapec Tomečkoj, Marýna Mečíčkoj, pes rechtoroj, pole súsedoj BartD. 1, 70.

Jinde bývá ustrnulý tvar na , vzatý z nom. plur.; na př.: Ozef Šimké, Anča Jantelé, Dorka Janké, Jura kováré BartD. 1, 139 (břez.).

Adjektiv zvláštních jiných (kromě -óv, -in) jest veliká rozmanitost. Probéřeme některé druhy jejich seřadíce je dílem podle zvláštního jejich významu, dílem podle koncovek. Vazby při nich jsou takové, jako ve stejných případech u possessiv, na př. obličěj kniežěcí Olofernóv, říšstvie Tiberinské ciesařě.

A. Některá z nich, jež jsou -ьjь, -jь, -ový, -ský, mívají význam possessivní jako adjektiva -óv a -in. Na př.:

jest-li ť páně dědina, člověk jest boží Štít. uč. 88ᵃ, Jakuba bratra páně Koř. Galat. 1, 19, přěd obličěj páně t. Act. 10, 4; dievčí život ŽWittb. Amb. 260ᵇ; (hlas) trubačí AlxV. 2439; otec dietěcí Koř. Mark. 9, 23; plačiž žalosti mateřie Hod. 55ᵃ; rady kniežěcie principum ŽWittb. 32, 10; pójdu před obličej kniežetcí Olofernóv Ol. Jud. 10, 13; hlavy

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).