Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<152153154155156157158159160>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

a vedle toho i zájmenným, kdežto substantivum má sklonění jen jmenné; – a zvláštní schopností komparace. Srovn. Mikl. IV. 3.

Od zájmena liší se významem, který při něm jest reální, při zájmenu pak formální, – a skloňováním, které při něm jest jmenné a složené, při zájmenu pak jen zájmenné.

Od slovesa liší se významem, znamenajíc vlastnost, kdežto sloveso znamená energii, – a flexí, totiž skloňováním proti časování při slovese.

5. Známky, kterými se adjektivum vyznačuje, nalézají se při všech adjektivech vlastních nebo vlastně tak řečených, na př. pracovitý člověk, zelená louka. Krom toho však nalézají se tyto známky některé nebo všecky a u větší nebo menší míře také při některých jiných druzích slov; zejména při participiích: nesa nesoucí, znám známý, pad chváliv, padl padlý, chválen chválený; při některých číslovkách: třetí, desátý, trój, desater; při zájmenech rodových: ten, onen, náš atd. Slova tato drží v sobě ovšem svůj význam zvláštní (slovesný, číselný, zájmenný), ale význam ten namnoze může býti spolu pojat za význam vlastnostní, t. j. adjektivní; na př: ty jsi náš (= přítel naší strany), onen břeh (= protější), onen svět atp. Schopnost pak ke shodě v rodě grammatickém mají slova tato touž jako adjektiva vlastní; některá mají také sklonění stejné s adjektivy vlastními, a také schopnost gradace. Tím vším hlásí se slova tato syntakticky více méně také do třídy adjektivní. Podle potřeby, když půjde o rozdíl od adjektiv vlastních, nazýváme je adjektivaliemi.

6. Adjektivum (i adjektivale) vyskýtá se ve funkci

a) přívlastkové, na př.: pracovitý člověk, naše zahrada;

b) podmětové, na př.: moudrý se dovtípí, tonoucí i stébla se chápe Přísl., svoji o něm nepodbachu AlxV. 133;

c) doplňkové, na př.: Bůh je věčný, zahrada je naše;

d) předmětové, na př.: sytý hladovému nevěří Přísl., na moudrého mrkni, hloupého trkni ČMudr.206; a

e) adverbiálni, na př.: vysoko, dobře, z čista jasna, po pansku atd.

7. Při adjektivu českém (a to platí namnoze o slovanském vůbec, a dílem také o adjektivu jazyků jiných) zasluhují a potřebují povšimnuti zvláštního

A) původ a význam adjektiv některých,

B) funkce substantivní,

C) rozdílné sklonění, jmenné a složené, a

D) stupňování.

A. Zvláštní původ a význam některých adjektiv.

1. V jazycích slovanských je snaha, aby přívlastek byl souřadný. Z té snahy vznikají adjektiva zvláštní; na př.: rána metelná,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).