musím: (kupec) aby vždy řiekal: musím to pro lidi mieti; protož jej velmi obtieží to musím ChelčP. 173ᵇ; –
tři otčenáše a pět zdrávasů nč. Us.; –
darmodej umřel, kupsobě nastal Us.; –
činiti něco na zdařbůh Us.; –
aby se přidalo naděl Buoh Háj. 247ᵇ; –
jaký pomáhej bůh, taký bohdej zdráv Jg. (s. v. bůh).
168. Substantivum se vyjímá z adjektivního přívlastku, jenž předchází a v němž se rozumí. Na př.:
vnadný sledník stopy sě jelenie chopě vždy sě ho (= jelena) drží po stopě AlxV. 2317; a nad to i rozum ť to ukazuje, že nezhyne (duše) smrtí tak, aby nic nebyla, neb nevyšla by božie spravedlnost, jenž nic zlého nenechá bez pomsty ŠtítSáz. 169ᵇ a Jes. 196ᵃ; kdož jste boží bojovníci i zákona jeho Pís. táb.; tělo dietěcí, kypře narozeného Comest. 10ᵇ; o chrástách na hlavách dětinských.., dokud jsú (t. děti) Sal. 214; (Petr) dokládá se svědectvie komorničieho, kterýž jest tu hlavu shledal VšehJ. 50; hlas tento jest chotóv milého, jenž (chot) přikazuje.. HusŠal. 51ᵃ.
V. Adjektivum.
169. 1. Adjektivum jest jméno, jež vyslovuje vlastnost při nějakém předmětě, vlastnost ve smyslu toho slova nejširším; na př. pracovitý člověk, sedmiletá válka, nárožní dům. Předmět – nositel a majetník vlastnosti – vyjádřen bývá zpravidla substantivem; někdy i jiným jménem anebo zájmenem, a to pak bývá zástupcem substantiva.
2. Adjektivum, znamenajíc vlastnost, táhne se ku příslušnému substantivu nebo zástupci jeho a váže se s ním grammaticky; svazek ten jeví se jakožto shoda v čísle, pádě a také v rodě.
Číslo a pád znamená se deklinací, jížto adjektivum jest schopno povahou svou jmennou; ta jest u adjektiva dvoje, jmenná a složená, na př. vysok gen. vysoka atd., vysoký gen. vysokého atd.
Schopnost, vyjadřovati také trojí grammatický rod (motio), vyvinula se při adjektivu zvláště, a vyvinula se ze snahy, aby adjektivum se svým substantivem také v rodě se shodovalo.
3. Adjektivum dále se stupňuje, t. j. je schopno gradace, na př. vysoký, převysoký, velmi vysoký –, a má zvláštní schopnost komparace, na př. vysoký, vyšší, nejvyšší.
4. Od substantiva liší se adjektivum významem, znamenajíc vlastnost, kdežto substantivum znamená nositele vlastnosti; – schopností trojího rodu, kdežto substantivum jen u některých jmen živočišných má moci podle přirozeného pohlaví mužského a ženského; – skloněním jmenným
