Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<151152153154155156157158159>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

musím: (kupec) aby vždy řiekal: musím to pro lidi mieti; protož jej velmi obtieží to musím ChelčP. 173ᵇ; –

tři otčenáše a pět zdrávasů nč. Us.; –

darmodej umřel, kupsobě nastal Us.; –

činiti něco na zdařbůh Us.; –

aby se přidalo naděl Buoh Háj. 247ᵇ; –

jaký pomáhej bůh, taký bohdej zdráv Jg. (s. v. bůh).

Substantivum se vyjímá z adjektivního přívlastku, jenž předchází a v němž se rozumí. Na př.:

vnadný sledník stopy sě jelenie chopě vždy sě ho (= jelena) drží po stopě AlxV. 2317; a nad to i rozum ť to ukazuje, že nezhyne (duše) smrtí tak, aby nic nebyla, neb nevyšla by božie spravedlnost, jenž nic zlého nenechá bez pomsty ŠtítSáz. 169ᵇ a Jes. 196ᵃ; kdož jste boží bojovníci i zákona jeho Pís. táb.; tělo dietěcí, kypře narozeného Comest. 10ᵇ; o chrástách na hlavách dětinských.., dokud jsú (t. děti) Sal. 214; (Petr) dokládá se svědectvie komorničieho, kterýž jest tu hlavu shledal VšehJ. 50; hlas tento jest chotóv milého, jenž (chot) přikazuje.. HusŠal. 51ᵃ.

Adjektivum.

1. Adjektivum jest jméno, jež vyslovuje vlastnost při nějakém předmětě, vlastnost ve smyslu toho slova nejširším; na př. pracovitý člověk, sedmiletá válka, nárožní dům. Předmět – nositel a majetník vlastnosti – vyjádřen bývá zpravidla substantivem; někdy i jiným jménem anebo zájmenem, a to pak bývá zástupcem substantiva.

2. Adjektivum, znamenajíc vlastnost, táhne se ku příslušnému substantivu nebo zástupci jeho a váže se s ním grammaticky; svazek ten jeví se jakožto shoda v čísle, pádě a také v rodě.

Číslo a pád znamená se deklinací, jížto adjektivum jest schopno povahou svou jmennou; ta jest u adjektiva dvoje, jmenná a složená, na př. vysok gen. vysoka atd., vysoký gen. vysokého atd.

Schopnost, vyjadřovati také trojí grammatický rod (motio), vyvinula se při adjektivu zvláště, a vyvinula se ze snahy, aby adjektivum se svým substantivem také v rodě se shodovalo.

3. Adjektivum dále se stupňuje, t. j. je schopno gradace, na př. vysoký, převysoký, velmi vysoký –, a má zvláštní schopnost komparace, na př. vysoký, vyšší, nejvyšší.

4. Od substantiva liší se adjektivum významem, znamenajíc vlastnost, kdežto substantivum znamená nositele vlastnosti; – schopností trojího rodu, kdežto substantivum jen u některých jmen živočišných má moci podle přirozeného pohlaví mužského a ženského; – skloněním jmenným

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).