protivník římský. Za adjektiva tato mohou býti a bývají příslovečné přívlastky podřadné: rána metlou, protivník proti Římu. Adjektiva tato vzala původ svůj z přívlastků těchto podřadných proměnou psychologickou i tvarovou: v mysli sestrojen z přívlastku podřadného pojem vlastnosti a ve výrazu slovním sestrojen spolu s tím tvar adjektivní: rána metlou – rána metelná.
2. Způsobilost a snaha k takovému tvoření adjektiv zvláštních – t. j. takových, která jsou za přívlastek podřadný – jest v jazycích nestejná. Slovanština má oboje u veliké míře, a v češtině vidí se to zvláště v jazyce starém. Způsoby a případy toho hlavní probereme ve výkladě následujícím, ukazujíce je na příkladech význačných a dokladech k nim přidaných, a to u adjektiv possessivních -óv, -in a u adjektiv jiných.
171. Possessiva -óv -in vynikají zde zvláště. Platí o nich toto pravidlo: je-li majetníkem osoba a možná-li utvořiti z jejího pojmenování (výrazu jednoduchého nebo složeného) adjektivum possessivum -óv, -in, tedy přivlastňuje se jí majetek tímto possessivem, nikoli genitivem; na př.: dvór králóv, nikoli dvór krále; ale dvór králové, poněvadž ze jména králová není lze utvořiti další kmen possessivní. V tom opět jest případů několik, jež tuto probéřeme, majíce ovšem na zřeteli jen ty, kde potřebný tvar adjektivní není kmenoslovně nemožný.
1. Zahrada súsědova; t. j. když majetník vyjádřil by se slovem jedním – na př. súsěd –, tedy přivlastnění děje se příslušným possessivem. Na př. od krve Abelovy až do krve Zachariášovy Br. Luk. 11, 51 atd., zpravidla.
Odchylky, mající genitiv místo possessiva, v jazyce starém jsou řídké, v novém vlivem jazyků cizích hojněji se vyskytují. Na př.:
ot hlasu nepřietele ŽKlem. 40ᵃ; had neslyší hlasu zaklinače Hug. 239; na těmeni posvěcencě Ol. Deut. 33, 16; (Ježíš) umřel jest k vuoli otce HusW. 97ᵃ; přišel jest syn člověka t. 92ᵇ; s stolu bohatcě ChelčP. 167ᵃ; bez otcovy, bez bratra svého, bez strýce nebo bez poručníka vuole VšehK. 168ᵃ; s povolením Petra KolČČ. 207ᵇ (1554); od odjezdu Husa TomP. 3, 559; po příchodu Žižky t. 4, 148; vedením Žižky t. 4, 282; v sudě Diogena Vrchl. atp.
2. Krev Abelova spravedlivého, nč. krev Abele spravedlivého; t. j. když majetník vyjádřil bv se výrazem složeným ze substantiva a adjektiva– na př. Abel spravedlivý–, tedy přivlastnění děje se v době staré tím způsobem, že ze substantiva tvoří se possessivum a adjektivum klade se v genitivě, v jazyce pak novém výraz všecek do genitivu se klade. Na př.:
ode krve Abelovy spravedlivého Koř. Luk. 11, 51; od krve Abelovy spravedlivého EvOl. 211ᵇ; syn Albrechtóv řečeného Nedvěd Pulk. 127ᵃ;
