Vyhledávání (skrýt)

[Sbírka kázání založených na legendách]

Moravský zemský archiv (Brno, Česko), sign. G 10, č. 456, 195 fol. Editoři Janosik-Bielski, Marek, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<44v–45r45v–46r46v–47r47v–48r48v–49r49v–50r50v–51r51v52r–52v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

vlk vepřka jí zase navrátil. A když jest šel do města a k kniežeti jeho přivedli, kázal jej do žaláře vsaditi a nazajtřie před sebú postaviti. A když bylo ráno nazajtřie, přivedli ho před súdci. Jemužto súdce mile vece: „Radost tobě buď, Blažeji, našich bohuov přiteli!“ K němužto sv. Blažej vece: „Raduj se i ty, dobrý súdce, ale neřiekaj, byť toto bohové byli, ale jsúť diáblové a věčnému ohni i s těmi, ješto jich následují, jsú poddáni.“ Z toho se súdce rozhněvav, kázal jej kyji bíti a potom v žalář vsaditi. To ona chudá vdova, jiežto byl vlk vepře vzal, uslyšavše, že boží muž sedí v žaláři, ten vepř zabila a svatému Blažeji nožičky a hlavu připravivše, svieci rozsvietivši, chléb do žaláře přinesla. Jiežto svatý Blažej snažně poděkovav vece: „Přikazujiť, aby na každé léto svieci ve jmě božie a mé v kostele ofěrovati kázala! A ktož to učiní, utěšenie bude míti a dobře jemu bude.“ To ona potom viec činila a na všem statku dobře měla. Potom, když jeho z žaláře vyvedú, a súdce poče s ním sladce mluviti a nikterakž ho přemluviti nemoha, kázal jeho za ruce pověsiti a hřebeny železnými dráti a opět v žalář vsaditi. Tehda jedna bohobojná žena poče jeho svatú krev po zemi zbierati. A to pohané uzřevše, ji před súdci přivedli. Vece jí súdce: „Klaněj se našim modlám!“ Jemužto ona odpovědě: „Chceš li, ať bych se tvým bohóm modlila, kažiž, ať je k jezeru tomuto přivedú, ať jim tváří obmyji a jim se s poctú pomodlím.“ To súdce uslyšav, velmi byl tím radosten. A hned své modly přivésti kázal. Tehda ta žena, vzavši ty modly, i vmetala je v jezero řkúci: „Nejsúť bohové, ale jsúť diábli!“ To súdce uslyšav, rozhněval se na své sluhy velmi a poče volati a řka: „Proč ste našich bohuov nezdržali, aby nebyli v jezero vmetáni? Lstivě nám učinila tato žena.“ K tomu ta žena odpovědě: „Byť byli praví bohové, byliť by se nedali sem vésti.“ Z té řeči se súdce rozhněva i kázal ji v vrúcí olovo vsaditi. A ta žena měla měla dva syny; přistúpivše k ní, vecechu: „Milá matko, neostavuj nás po sobě! Jakož jsi nás vychovala, takéž nám k nebeskému království pomoz.“ I kázal súdce tu ženu s svými dětmi pověsiti a hřebeny železnými je dráti. A když tak je mučiechu, anjel božie k nim přišed, jich posílil řka: „Nebojte se, neb po malé chvíli věčnú odplatu přijmete.“ Tehdy súdce, vida, že jich mukami přemoci nemuož, kázal jim hlavy stínati. Potom súdce kázal svatého Blažeje před se přivésti,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).