ješto tvé svaté jméno vyznávají.“ K němužto hospodin vece: „Jdi vstana! Nebť mi jest osudie učiněn vyvolené, aby jméno mé nosil a ohlásil před králi, kniežaty a pány. A jáť jemu ukáži, coť musí trpěti pro jméno mé.“ Uslyšav to Ananiáš, vstav, šel do té ulice, jakž jemu hospodin rozkázal, i nalezl jest Pavla i vece: „Šavle, bratře, poslal mě k tobě pán Ježíš, kterýž se jest tobě zjevil na cestě, ještos sem jel, aby viděl a naplněn byl ducha svatého.“ I vložil naň ruce, a hned s jeho očí jako rybí lupiny spadly a hned jest prozřel. A vstav, hned se pokřtil, a přijem pokrm, posílil sebe. I přebyl tu v Damašku s učedlníky, kteříž tu biechu, několiko dní. A vstav, i šel do židovských škol a jal se tam snažně kázati a řka: „Jezus Kristus jest pravý syn boží!“ Tomu se všichni podiviechu, kteříž jeho slyšeli, a vecechu: „Všakť tento jest ten, kterýž nenávidieše v Jeruzalémě všech, kteříž vyznáváchu jméno toho Ježíše! A na to jest přijel sem, aby je zjímaje svázané přivedl před židovské starosty.“ Tak potom sv. Pavel, znamenaje tu řeč, tiem viece snažnějí hanieše židy ty, kteříž v Damašku bydléchu, toho vždy potvrzuje, že jest pravý buoh Jezus Kristus. Téhož dne svatého Ananiáše v Damašku, jenž svatého Pavla pokřtil.
Purificacionis sancte Mariecizojazyčný text
Dnešní den jest hod slavný, jenž cierkev svatá pamatuje, ctí a slaví hod, svaté královny úvod. A to slove česky Hromnic. A to jméno odtad jest počátek mělo, že za dávních časuov v české zemi nábožnie křesťané, když se hřímanie báli, tehda postavník hromničí na čest svaté královny zažhli, aby jejie svatú prozbú od úrazu hromového byli uchováni. Protož ty postavníky, kteréž toho svatého dne v kosteléch kněží světie, Čechové jsú Hromnic nazvali. Tiem úmyslem, aby kdež ty postavníky světí, na čest nebeské královně zažhli, aby hrom tu neměl nic činiti. Ten také svatý hod a den podlé starého zákona svatá cierkev nazývá očištěnie panny Marie, nebeské královny. A to proto, kterak koli panna Maria byla duostojná a tak svatá svrchovaně, že jie ižádného očištění nebylo třeba, avšak pro svatého příklada pokoru jiným paním starého zákona se přirovnala. Neb tak jest bylo v starém zákoně ustaveno, aby každá žena, kteráž synem počavši, porodila, po čtyrydceti dnech dietě s sebú vezmúc, bohu za obět do chrámu obětovala a ofěrovala, a potom jako očištěna do chrámu mohla
