Vyhledávání (skrýt)

[Sbírka kázání založených na legendách]

Moravský zemský archiv (Brno, Česko), sign. G 10, č. 456, 195 fol. Editoři Janosik-Bielski, Marek, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<46v–47r47v–48r48v–49r49v–50r50v–51r51v52r–52v53r53v–54r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

„Jsem znamenitého a vysokého rodu.“ K niežto vece Kvincianus: „Když jsi znamenitého rodu, proč sobě tak hanebně činíš?“ K němužto ona vece: „Neb sem služebnice Jezukristova, onť mne jest naučil pokornú býti.“ K niežto Kvincianus vece: „Vol sobě, které chceš: nebo se našim bohóm modl, nebo tě káži mukami hroznými mučiti.“ K němužto svatá Háta vece: „Jakož jest byla Jovis bohyně tvá, tak i ty buď, jako jest byl Jupiter.“ Z toho se rozhněvav Kvincianus, kázal ji políčkovati a řka: „Neslušieť tobě tak protivné řeči mluviti proti súdci!“ K tomu svatá Háta vece: „Nebojím se toho, nebo mi jest to divno do tebe, že jsa muž smyslný a múdrý, již opět nemúdře sobě činíš, že vzýváš své bohy němé, anoť nic zpomoci nemohú.“ K tomu Kvinicianus: „Nepotřebie mi jest tvých slov přílišných! Protož nebo se našim bohóm modl, nebo tě káži mnohými mukami mučiti.“ K němužto svatá Háta vece: „Nebojím se toho! Nebo pustíš li na mne zvieřata, já pojmenuji pána Jezukrista, a oni opitomějí všichna. Pakli mě v oheň uvržeš, anjelé mě nebeskú rosú obvlažie. A pakli mě raniti kážeš, mám ducha svatého, s jehožto pomocí všecky tvé rány i muky potupím.“ Tehda Kvincianus kázal ji v žalář vsaditi. A když bylo nazajtřie, kázal ji Kvincianus před se přivésti. A uzřev, ana ustavičná v své vieře, kázal jí ruce opak svázati a pověsiec ji páliti a velmi mučiti. V kteréjžto bolesti svatá Háta jsúci, vece: „Já v těchto mukách zvláštnie utěšenie mám a v nich se kochám, jakožto ten, jenž jest drahé poklady nalezl. Z toho se já raduji!“ Z toho se Kvinicanus rozhněval, kázal jejie svaté prsi páliti a potom je uřezati. K němužto svatá Háta vece: „Ó, nemilostivý násilníku, nestyděl jsi se toho ženskému národu uřezati, čehož jsi sám v dětinství požíval a je u své mateře sál! Jáť proto v své duši mám prsi celé, jemižto pokrmuji všech svých smysluov, jakž sem s své mladosti počala.“ Tehdy Kvincianus kázal ji v žaláři zavřieti a za devět dní ani píti ani jiesti jí nedati. Tehda o puolnoci ukázal se jí podobný jeden starý kmet, před nímžto jeden pacholík světlo nesieše. I vece jie ten kmet: „Nelekaj se, panno Háto, ani se strachuj, nebť sem k tobě proto poslán, abych tě uzdravil, nebo muožeš ještě uzdravena býti.“ K němužto svatá Háta vece: „Jáť sem nikdy tělesného lékařstvie nepotřebovala.“ K niežto ten kmet vece: „Nestyď se mne, dci milá, neboť sem křesťan.“ K němužto svatá Háte vece: „A čehož

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).