dřevěného železný, a ty, žes lid tak ubezpečil, že jsú nepřijeli mého zpósobenie, tohoto léta umřeš.“ Jako by řekl těm pochlebníkóm: „Odvedli ste lid, aby nepracovali u pokání zde na světě, ješto jest jako řetěz dřevěný, jenž jest lehek; a já učiním miesto dřevěného železný na těch hrdla, ktož zde pokánie a práce nenesli; dám jim núzi a práci tvrdú a věčnú. A ty, pochlebníče, nadto, žes připravil lid, aby nepřijal práce lehké bohem zpósobené, a úfal v lež, zvláště umřeš věčnú smrtí!“ Avšak těch nesuď ijeden, kterýchž nevidí, by zvláštie měli utrpenie; nebť jest to tajné, coť kto trpí v srdci. Ktožť se hřiechu střeže, s věrú sě obcházie, o jiných má péči proto, že j’ to boží zpósob, nemni, byť netrpěl. A také, ktož vidí jiné, ješto sobě činie utrpenie, nemni, byť byli blázni, žeť nechtie rozkoši. Pravíť svatý Pavel: „Ktož jie, nepohrdni tiem, ještoť nejie;“ točíš ktož nemají utrpenie zřejmého, nemějte oněch za nemúdré, ještoť sobě veliká činie utrpenie; „a ktož nejie, nesuď toho, ještoť jie.“ Jako by řekl, ktož sě mnoho postí, aneb jiná má veliká utrpenie, nesuď onoho, ještoť nečiní téhož. Něktoť jie bohu na čest ku potřebě, a druhýť móž postiti se bohu na čest. A též i o jiném utrpení; a toho jest nesnadno lidem rozsúditi. Protož svatý Pavel nedá súditi takových věcí; neb ten súd bóh sám právě vydá, jenž jest také řekl: „Neroďte súditi, a nebudete súzeni.“
Jsú pak obecně všem křesťanóm postové ustaveni, přikázaním jedni, druzí obyčejem, ktož mohú pro mladost neb pro starost aneb pro nemoc kterú zvláští. A ty každý sbožný má držeti; pakli nemóž jich držeti pro kterú takovú věc, ale s potazem vyššieho svého, móž li ho mieti, má to učiniti; pakli nemóž, dobře, potřeba zákona nemá, když jest pilna. Puost k velice noci jest z přikázanie čtyřidceti dní každému od jeden mezidcietma let; avšak i mlazší mají obykati, asa některé dni postiec sě; suché dni čtvery; vigiljie apostolské,
