pánu větší, než protiv jinému. Když jest také protiv té věci, jehož by druhý neradějí ztratil, větší hřiech jest, než protiv menší; a tak vražda většie jest, než kradba, aneb než smilstvo. Čím který hřiech jest také viece protiv běhu přirozenému, tiem jest věčí. Čím jest také většie křivda, točíš koho sem povinen viece vystřéhati zlého, připravím li jej, neb ho dopustím zlého, viece sem shřešil. A také, když povolím sobě, že již chci učiniti hřiech který, ač to pak i mine kudy, shřešil sem, a móž býti smrtelný hřiech i bez skutku; a pakli dokonám, bude větší; a mám li to v obyčeji, tehdy j’ najvětšie zlé. Větší jest také hřiech, shřešiti pro křehkost, než nemniec, by z toho byl hřiech; ale z úmysla shřešiti, mohúc přemoci hřehkost, a vědúc, že j’ hřiech, i shřešiti, větší jest hřiech, než křehkostí. A podlé toho s rozšafností má člověk, zpoviedaje se, většie hřiechy vážiti viece, a také jich želeti viece.
Osmé má býti zpověd z dobré vóle, ne bezděčná.
Deváté má s studem býti, ne jako se chlubiec zlým.
Desáté má býti celá; nemá ižádný zatajiti něčeho z úmysla, ani děliti zpovědi, by točíš jednomu zpovědníku jedno chtěl pověděti, a druhému druhé.
Jedenádsté má býti tajná; neb kněz nemá toho pronésti pro ižádnú věc, což sě kto zpoviedá; a ten také, ktož sě zpoviedá, nemá tiem smiecha váleti, což jeho zpovědník, snad že j’ sprostný, s ním mluví. Leč by zlosyn byl zpovědník, mohl bych vystřieci jiného, pověda, co velí na zpovědi.
Dvanásté má býti s skrúšením, želejíc zlého účinka.
Třetienádsté má býti neodvlačná zpověd den ode dne; ale jakž sě kto upamatuje, že j’ shřešil smrtelně, tak by se měl zpoviedati, když jen dojde toho kněze, ješto jej móž rozhřešiti. Avšak, jakož sem dřéve řekl, neučiní li toho, tiem znova nehřeší smrtelně, když se myslí zpoviedati k velice noci, podlé ustavenie svaté cierkvi asa najnetbalejším spasenie svého.
Čtvrtanádsté má býti silná, aby sebe nedal přemoci
