viděti, nežli by boha tiem nerozhněvával; aneb ež tak lib bude jemu hřiech, ač i malý, že pro tu libost netbá na buoh.
A tiem činem pěti čitedlnostmi, ješto obecně řiekáme jim pět smyslóv, móž člověk hřešiti smrtelně. Jako zrakem kochaje sě přieliš v někaké kráse; aneb sluchem v hlasiech; aneb voněním v někaké věci vonné; aneb tú chutí, ješto má v ustech, v jedení neb v pití rozkošném; aneb dotčením v někaké měkkosti a u vlažnosti, a najviec, dotýkajíc sě těla svého neb cizieho, šmakajíc neb potřepujíc s žádostí smilnú. A tak těmi pěti činy obecně hřešíme, a mohla by také libost v nich býti, ež by člověk na buoh netbal pro ni, tak by byl smrtelný hřiech leckterá věc z těch pěti.
Jest také hřiechóv devět, ti slovú cizí, točíš že jimi bude člověk vinen tiem, ješto jiní hřeší. Těmi móž člověk shřešiti i všedním i smrtelným hřiechem, jakž kdy ten hřeší, ješto jej činí; a také, jakž kto jest, jehož ten hřiech cizí dotýká. Jeden jest, poraditi zlého. Když poradím, mój jest hřiech, ač i nedokoná onen skutkem toho; ale když onen skutkem učiní to, což sem radil, jeho hřiechem budu vinen. Druhý jest, když povolím zlého. A třetí, když káži zle učiniti. Čtvrtý, když pochválím zlého účinka. Pátý, když má útočíště ke mně ten, ktož zle činí, že bráni jeho. Šestý, když užívám toho, což kto zle učiní. Sedmý, když netreskci řečí, točíš toho, kohož bych měl s právem. Osmý, když nebráním skutkem tak, jakož bych z práva měl. Devátý, když nepronesu zlého tomu, komuž bych měl pověděti.
Protiv sedmeře svátosti tiem činem móž býti hřiech; když bych netbal na ni, hrdal jí, ne tak ji přijímal, jakož jest ustaveno, aneb pro jiné, než pro něž jest ustavena; a pakli by té svátosti kto podal čemu jinému, než slušie, jakož čarujíc křstie, to by ovšem přetěžký byl hřiech.
Kak také protiv šesti skutkóm milosrdným jest hřiech smrtelný, to znamenaj, ktož chce, tu, ješto sem psal o almužně.
A tak dosti buď ode mne tuto pověděno o
