a duostojna jest veliké odplaty, podlé toho, jakž z milosrdenstvie menšieho pocházie neb většieho. A také jest znamenati, že j’ rozličné sbožie, jímž buoh daruje lidi, jakž koho ráčí, na to, aby sobě jím dobýval sbožie věčného, jest sbožie tělesné jedno, jemuž obecně řiekáme sbožie; a jest druhé sbožie duchovné. Protož, cožť budu tuto mluviti o almužně, kterým jest činem z dluhu, a kterým pro odplatu; o obémť to sboží slušie rozuměti.
Z tělesného sbožie mají jíti skutci milosrdní tělesní, jako j’ nakrmiti družce lačného neb napojiti; nahého rúchem omysliti; v dóm přivinúti hosti neznámého; nemocného navštieviti a jeho pohodlé obmysliti, přenésti na potřebu, ustlati, utěšiti; vězně, kteréhož držie pro penieze, vyplatiti, zaplatiec zaň, a pohřésti mrtvého. Když ty skutky kto činí milosrdně, činí almužnu sbožím tělesným. Proto sem řekl toho vězně, kteréhož držie pro penieze, neb mi sě to velmě nelíbí, jakož mievají obyčej některé kněžny; a já nevědě, z hrdosti li to činie, chtiec slovutny býti, či li z milosrdenstvie nemúdrého; že zloděje a škódci dobrých a upřiemých lidí dobudú z vězenie, nepomniec, že dobrým škodí, ktož zlým odpúštie. A bývá to často, že, byl li jest dřéve zlý, bude horší. Kolikrátž by kto, vlka neb lišku jma, pustil, protoť se neodpovědie masa jiesti, jednéžť tiem chytřejšé budú. Pakliť sě panie chtie v tom kněžnám přirovnati, nikakežť já nechválím toho.
Druhé pak sbožie jest múdrost, síla, aneb moc světských úřadóv. Z toho také móž býti almužna bohu liba, neb móž múdrý z milosrdenstvie druhému poraditi jeho dobrého, a silný mdlejšiemu svú silú učiniti pohodu; a mocný, jenž má lid pod sebú, aneb vládne kterým úřadem zemským, móž také vzácnú almužnu učiniti, bráně z milosrdenstvie před násilím lidí upřiemých, a přede lstí, na niež jsú smrli chytrci a násilníci nebojatí. Protož dobře j’ byl řekl
