práci, starost a lopot nebo nemoc; a když to dobrotivě přetrpíme, a chváléc buoh, to vše bude nám k očištění našich hřiechóv; ale když sě z toho pohoršíme, to nám bude počátek pekla. Protož boha dle pilni budem; kdyžť nám příde co protivného, trpme, jakž mohúc, najmilejie, ať nám nebude počátek pekla, ale očištěnie našich hřiechóv. Pakli kto die, by bylo od boha, rád bych trpěl; ale od svého rovně, neb od nižšieho nemohu trpěti. Kto by se na to právě rozmyslil, od člověka protivenstvie dobrotivě trpěti, velím užitečnějie jest, než by z dobré vóle sám se kázal bičovati. Protož všecka taká protivenstvie jsú hřiechóm očištěnie a zaslúženie veliké chvály, a k pokání a k dosti učinění za hřiechy užitečna, a najviec, když kněz mocí tú, ješto má od boha, obrátí to v pokánie. Protož múdře činie ti zpovědníci, ješto řiekají, dadúc pokánie: „Což k tomu učiníš dobrého, co li dobudeš odpustkóv, to buď za tvé hřiechy.“ Neb mocí klíčóv kostelních užitečnějšé jest to dobré, což zpovědník obrátí za hřiechy, než by sám sobě člověk vymysle též i činil.
Trojím činem obecně dávají pokánie, aby tiem člověk učinil dosti. Najprv modlitvú protiv pýše; neb jest podobné, aby se pokořil pyšný, chce li, aby ta vina byla jemu odpuštěna; a veliká jest pokora modliti sě. Druhé, almužnú protiv lakomstvu; neb jest také správné, ktož cizieho bezprávně zadržé, aby vrátě najprv cizie, pak svého udělil vlastnieho, aby jemu bylo to lakomstvo odpuštěno. Třetie, postem dávají pokánie protiv rozkoši; neb jakož často člověk viece, než třeba, v rozkoši sobě povolí, takéž slušie aby utrpěl druhdy i toho, ješto by mohl požívati. Postem tuto miením každé utrpenie od tělesné rozkoši kteréž koli. A těmi třmi věcmi také i všedních hřiechóv zbýváme méně neb viece, jelikož z milosti pravé, z menšie neb z většie, pocházejí, i kromě zpovědi některdy. Protož o nich také chci něco povědieti, aby vám byla příčina samiem se dále
