povyšujíce, přebývali sú, země a zboží povětčujíce a rozšiřujíce, od pana Barnina tuto zboží tak řečené Barnon a Telcavu i mnohé jiné k tomu obdržela sú, Uketu, tak řečené, až do té řeky Volsen všecko pokúpili sú. Opět hrady a vladařství kupili sú, Berlín, Strusperk, Frandenfrod a nový hrad řečený Argermund a mnoho jiného vzdělali sú, a což pustého bylo, to osadili, a tak mnoho zboží měli a Boží služby pilni byli, mnohé zákony v své zemi vzdělavše.
Léta Božího tisícého CCXI. král Přemysl a páni všickní, po svých znamenitých poslech slíbivše jemu víru svú, aby se nebál, Ondřeje biskupa prosili sú, aby k ním na mezi moravskú vyjel a na rakúskú a o dobrém stavu kostelním s nimi rozmluvení měl. Jenž s nimi, jakž sú prosili, sšel se jest, ale nic neprospěv, vrátil se do Říma.
Léta Božího tisícího CCXII. Ondřej, biskup pražský, s Řehořem, kardinálem s Krescencie, vrátil se do Čech. A tak pak ten kardinál u pokoji smluviv je s králem a s pány na mezech moravských, s tím pak ten kardinál službu zase vrátil v českú zemi. Potom pak přítelé biskupovi někteří zvláště pověděli sú jemu, že král s pány na jeho se smrt smluvil. Proněžto biskup, bav se, vrátil se do Říma. A takž pak na léto na druhé ihned umřel jest. Jehožto z toho města Kasamarie, tu, kdež odpočívá, hlava přinesena jest a ve zdi kaply svatého Václava u Pražském kostele schována nad oltářem sv. Kříže, tu, kde zlatý kříž namalován jest.
Téhož léta bratr Přemysluov Vladislav, moravský vévoda markrabě, umřel a takž Vladislava, mladšího syna svého, v Moravě učinil místo něho markrabí.
Léta Božího tisícého CCXIII. Vladislav, markrabí moravský, syn krále Vladislavuov někdajšího, ješto Přemyslovi, bratru svému, postúpil Království českého, toho měsíce srpna umřel a jest pochován u Velehradě v klášteře, jejž on Matce Boží na čest udělal i hojně nadal.
Téhož
