svatojiřském kostelu, kterýž Jan papež dal na stvrzení a na povýšení těch dvú kostelú, sv. Víta a svatého Jiří
Jan papež, sluha všech jiných sluh Božích, Boleslavovi, vévodě víry svaté věrnému následovníku, papežské požehnání dávaje, pravá a spravedlivá věc jest, abychom pravým a spravedlivým prozbám svého povolení dali. Nebo Buoh pravda a spravedlnost pravá jest. A tak ktož Boha milují, ospravedlněni budú a všecky věci těm, ktož Boha a spravedlnost milují Boží, v dobré se obrátí.
Dcera naše v Hospodinu milá jménem Mlada, jíž přezdíno Maria, zadání tvé nám jest zjevila. A tak pak mezi prozbami jinými chutnú prozbu a přesladkú od tebe, synu milý, srdci našemu přinesla. A to jest ta prozba, abychom naše povolení k tomu dali, aby v tvé zemi a v tvém kněžství na čest a chválu i svaté církve na rozšíření biskupství mohlo býti. Kteréžto noviny my když jsme uslyšeli, veselým srdcem a jasným úmyslem přijavše ochotně, Bohu chválu jsme vzdali radostně, jenž svú svatú církev, kterúžto svú svatú drahú krví vykúpil, vždycky na všecky strany ve všech vlastech i ve všech pokoleních lidských rozšiřuje i velebí. Proněžto my papežskú mocí od Boha nám danú a svatého Petra mocí, knížete apoštolského, jehožto místo jakžkoli nehodní držíme a jeho jsme náměstkové, dáváme své povolení i k tomu věčné stvrzení i moc, aby kostel sv. Víta a sv. Václava mučedlníkuov stolice biskupova a hlava vší české země byl k svatojiřskému kostelu. Dáváme také tu moc, aby pod zákonem sv. Benedikta a po řeholú a pod poslušenstvím dcery naší v Hospodinu Maří abatyše konvent neb snem panenský byl, v Hospodinu slúže. Ale ne podlé obyčeje bulgařských lidí nebo ruských nebo slovanského jazyka, ale podlé obyčeje a ustanovení
