Čiřín řiekali, a jednoho vladaře mezi nimi ustanovil, kterýž nad nimi vládl. A tak pod tím obyčejem sú byli živi, jakž i u Polště, kteříto lidé od toho jistého místa Bdek až do dnešního dne Bdekanové slovú.
Potom pak vévoda Břecislav až právě do toho místa, jemužto Hnězdo řiekají, projel. A to místo, v němžto stolice byla, vítěžsky obdržal. A tak všed on i jeho lidé s velikú poctivostí v kostel svaté Královny, v němžto tělo svatého Vojtěcha mučedlníka odpočívalo, zpovídavše se a skrušené srdce majíce, k Hospodinu tři dny sú se postili. A tak před hrobem sv. Vojtěcha s Severem, biskupem pražským, padše na zemi, modlili sú se nábožně Hospodinu a jméno Boží chváléce a vzývajíce nábožně, oltář ten jistý, v kterémžto tělo sv. Vojtěcha bylo schováno, otevřeli sú i nalezli sú sv. Vojtěcha v hrobu, an vešken cel všemi činy žádné poškvrny na sobě nemaje, tak právě, jako by toho dne mši slúžil, z jehožto těla předivná a veliká přechutná vuoně vyšla jest, že netoliko ten kostel hnězdský, ale i vešken zástup vévody českého i samého vévodu Břecislava objala byla a jich divným činem posílila a pochotnost rozkošné vuoně dala. Ó, Hospodine, divná moc tvá, kterýž toliko divuov činíš s svými svatými, divná, nýbrž i strašlivá věc byla se přihodila, že před třetím dnem nižádný tohoto těla svatého nemohl se dotknúti. Ale když pak bylo po třech dnech po těch, že již modlitby k Hospodinu větší rozmožichu, mošničky té jisté s tím svatým tělem dotknúti sú se mohli. A tak pak ihned na prostřed oltáře sú je postavili. A když bylo již na oltáři postaveno, vévoda český Břecislav dvě stě hřiven stříbra obětoval jest Bohu na čest. Potom tu v tom jistém kostele tělo svatého Radima mučedlníka, arcibiskupa hnězdského, bratra svatého Vojtěcha, nalezli sú. Tudiež také v jiném kostele nalezli sú těla
