a po pěti, kdyžkoli cožkoli v české zemi skrze Boleslava milostného, českého vévodu, o svatém Vojtěchu, pražském biskupu, stalo se jest, nižádným řádem v kronice nepoloženo jest, jedinké toliko, jakž již pověděno. A to snad proto, že tí, ješto skutky knížete popisovali, obmeškání učinili.
O třetím biskupu pražském, O Bohdalovi řečeném
Léta od narození Božího po devieti stech letech po devadesáti a po šesti devátý den toho měsíce máje sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, od pruských lidí, jakž již pověděno jest, umučen jest. A když po smrti sv. Vojtěcha a po jeho hnutí z pražského biskupství Boleslav, vévoda český milostný, viděl, že pražský kostel jest bez pastýře a bez biskupa již jednak dvě létě, léto od narození Božího po devieti set letech po devadesáti a po šesti až právě do léta Božího narození po devieti set letech a po devadesáti po sedmi, jakožto milovník svaté víry jal se jest mysliti, koho by ctného a šlechetného biskupem učinil, aby lid jako na voštěpení v svaté víře, Bohu dobytý s úsilím rozličné práce, k dřevním bludóm nenavrátě se, [bludných a šeřadných obyčejóv nejal sě]text doplněný editorem[92]doplněno podle PulkR 17vb následovati. A když po vší české zemi velmi snadně vzeptal se, aby hodného, ctného a šlechetného v takové duostojenství povýšení mohl naleznúti, a nemohl jest jeho pak nikdy shlédnúti, ani nalézti, poslal jest posly své slavné k Otovi císaři, k třetímu tiemto jménem jmenujícému, prose jeho snažně, aby ráčil tomuto kostelu pražskému, jenž u velikém nebezpečenství jest, raditi i pomoc dáti, aby některý ctný, dobrý druh vydán byl k tomuto biskupství pražskému. Jedinký císař jakožto následovník víry svaté prozbu vévodinu uslyšav, kaplana svého jednoho jménem Buohdala, jiným jménem jmenujícého Tetkarda, urozením Sašice šlechetného, příslovím dobrým i ctnosmi všemi okrášleného a dobře učeného, jenž jazyk slovanský dobře uměl úplně, biskupem
