zjímáni a třetí pak zbiti, a Přemysl s nemnohem některými utekl a druzí sem i tam rozpršeli se byli. A jedni se do Meludorfa zdvihli, jež bavorský vévoda oblehl, nikam jim nedada, jedno tak je chce svobodny učiniti, ač mezi ním a Přemyslem smlúva dobrotivá stala by se, ježto stala se jest a oni svobodni byli.
Jan, pražský biskup XXIIII.
Léta Božího tisícého CCLVIII. Mikuláš, pražský biskup, umřel toho měsíce února, na jehož místo Jan scholastik, pražský biskup XXIIII., vstúpil jest.
Téhož léta Přemysl pány tyto z Vajdy, z Plavna a z Geravy svému panování mocně podrobil.
Toho léta Jan a Ota, markrabě bramburské, země své mezi se rozdělili před Jindřichem, biskupem kubienským zákona svatého Dominika a před jinými duchovními pod tú smluvú, který by diel horší byl, aby tiem zbožím zuostalým roven onomu učiněn byl, jakž jest i srovnáno. Ale že Jan stem rytieří více míval nežli Ota, hrad z dědinami, jemuž Lubišany [dějiechu]text doplněný editorem, s tiem řečeným Delvensleven, s hrabstvím, ješto kúpili od Hilberstadenského, jest k tomu přičiněno.
Kterak Boží milostí a svatého Václava Otagar, král český, veliký boj proti Uhróm i jiným obdržal
Léta Božího tisícého CCLX. toho [měsiecě črvna]text doplněný editorem[386]doplněno podle PulkGb knieže Přemysl, české makrabě, moravský, rakúský a štýrský vévoda, s vojskem v svých zemí i vlastí i krajin i s pomocí přátel svých králi uherskému Bélovi jel vstřiec, jenž již diel Štýřie byl sobě již osobil i všecku osobiti chtěl. Neb ten jistý král s synem svým Stefanem a s rozličnými lidmi rozličných vlastí s násilníky křesťanstva, jenžto Čechy, Moravu, Rakúsy i Štýrského nepřítelsky zkaziti chtěli. A takž pak bez strachu podlé té vody, jíž Morava řiekají, na krásných polích a rovinách toho měsíce června potkal je,
