a by se byl mečem nezavrhl, byl by měl ruku i s palcem uťatu. Při tom jistém boji ten ctný muž Alexius s mnohými pány českými zabit jest. Odtavad pak po tom boji král s svým synem Břecislavem a s vojskem, což bylo ostalo, do Čech se jest vrátil.
O vyšehradském kostele a o vzdělání a o kanovnících ustavení
Létafootnote_reference Božího tisícého osmdesátého osmého Vratislav králem učiněn byl českým a bratr jeho Gebhart nebo Jaromír, biskup pražský, protože oboje biskupství měl, moravské a české, v pýchu se jest pozdvihl a jal se protiviti králi, bratru svému, jakž najvíc mohl, a nelibost jemu činiti všemi činy. A tak násilně velmi od krále preč se táhl a jal chýliti, jenž nětardy na veliké hody, na nichžto král v králově přípravě na Boží službě jest býval jako muž pokorný a vší šlechetnosti plný, nechtě v nenávist toho hnáti. Proněžto uzřev tak velikú pýchu a zpúru bratra svého, trpěl ji jest velmi múdře, múdrost na tom vlastním ukazuje. Neb praví staří takto: „Lépe jest krvi své v čas bláznovství přetrpěti, nežli s ním boj podniknúti. Neb ač z bláznem co kdy uhoníš, rádoť bývá, že s ním toho rovně nerozdělíš. Bezpotřebné pýchaní jest pravého bláznovství znamení, tak, jak všickní múdří míní.“
Takž pak mezi tiem založil sobě kostel na Vyšehradě sv. Petra na čest Bohu a jeho Svaté milosti, i poslal slavné posly své a vzátcné k Alexandrovi papežovi, aby ten jistý kostel potvrzením věčným potvrditi ráčil, kterýžto papež, prozbu uslyšav, pro zjednání stavu a řádu dobrého v tom kostele, i také pro posvěcení poslal jest Jana kardinála, biskupa tesolavenského, s Petrem, proboštem svatojiřským z Prahy, do Čech. A tak svými listy papežskými milostně jest povolil, aby tu kanovničstvo bylo ustanoveno u počtu pravém, totiž zbor kanovničí celý, kteříž by Hospodina za obyčej chválili. Odpustil také papež věčně, aby na veliké hody dědicuov českých jako den sv. Václava i svatého
