moravský, i všickni zemané české země s povolením krále Přemyslovým zvolili sobě za krále Václava, syna jeho prvorozeného, i prosili nás snažně velmi, abychom toho jistého povolení potvrdili, své povolení k tomu dadúce naším potvrzením. Protož my žádost královu a jeho prosby pro jeho službu a vieru, kterúž k nám má, i pro jeho také syna Václava, našeho sestřence milého, kterýžto nám a ciesařství, dá li Buoh, ukáže s povolením všech knížat císařských, ješto jsú při nás byli, toho volení potvrzujeme a je pevno činíme. A za potvrzené máme i dáváme jemu všecko Království české se všemi mezemi i se vším právem i se vší ctí i se všemi jinými věcmi, což k němu přísluší, jakožto otec jeho i jiní předkové, vejvody a králové měli a drželi jsú. Přikazujeme a pevno činíme a to ustanovujeme, aby ižádný, ani duchovní, ani světští, tohoto našeho potvrzení porušovali, ani kterú marností jemu se protivili. Pakli by kdo proti to učinil, sto liber čistého stříbra aby dal, jehožto polovici dvoru našemu a polovici tomu, komuž by křivdu učinil na tom. A aby to pevno bylo, tento hamfrešt psáti sme kázali a pečetí naší zlatú jeho potvrdili. Svědkové tito přitom jsou byli: Zifrid, augustinenský biskup, mnoho jiných biskupuov i opatuov, rozličných hercukuov, hrabí, knížat, vejvod, pánuov šlechticuov i jiných přemnoho. Psán a dán v Ulmě léta Božieho tisícího dvústého sedmecietmého toho měsíce srpna.
Václav králem učiněn
Scholastik pražský Jan toho měsíce ledna léta M. CCXXVIII. jedenmezcítmý biskup pražský učiněn jest a téhož léta Václav, syn Přemysluov, krále českého, otce jeho, přikázaním skrze zemské arcibiskupa mohutského Zifrida korunován a mazán jest na království s svú ženú královú Kunhutú u Pražském kostele tu neděli před masopustem.
Léta Božieho M. CCXXIX. král Václav mladý všicku zem rakúskú od Kremže až do Uher s velikým vojskem poplenil jest a vejvoda Lipolt rakúský byl v Napuli s císařem, mezi nimi a papežem Řehořem pokoj jednaje. Již pak bez něho Václav, mladý král, spáliv a pobrav s sebú veliké kořisti, do Čech se jest vrátil. A ten Lipolt tam jest umřel v Napuli, jehožto kosti do Rakús jsú přineseny a v tom klášteře, jemužto Konfelt říkají, jejž on svým nákladem udělal, pochovány jsú. Toho léta Jan a Ota, makrabě bramburské, synové Albrechta druhého, s Albrechtem, arcibiskupem majtburským, nad tú vodú, jížto Psina říkají, boj jsou měli.
Dvě stě MXXX let Páně Přemysl, král český, toho měsíce ledna umřel jest a v Kostele pražském pochován poctivě, jakož sluší na královský pohřeb.
