[41r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcemoravský, i všickni zemané české země s povolením krále Přemyslovým zvolili sobě za krále Václava, syna jeho prvorozeného, i prosili nás snažně velmi, abychom toho jistého povolení potvrdili, své povolení k tomu dadúce naším potvrzením[bp]potvrzením] potwrzenijem. Protož my žádost královu a jeho prosby pro jeho službu a vieru, kterúž k nám má, i pro jeho také syna Václava, našeho sestřence milého, kterýžto nám a ciesařství, dá li Buoh, ukáže s povolením všech knížat císařských, ješto jsú při nás byli, toho volení potvrzujeme a je pevno činíme. A za potvrzené máme i dáváme jemu všecko Království české se všemi mezemi i se vším právem i se vší ctí i se všemi jinými věcmi, což k němu přísluší, jakožto otec jeho i jiní předkové, vejvody a králové měli a drželi jsú. Přikazujeme a pevno činíme a to ustanovujeme, aby ižádný, ani duchovní, ani světští, tohoto našeho potvrzení porušovali, ani kterú marností jemu se protivili. Pakli by kdo proti to učinil, sto liber čistého stříbra[37]„zlata“ PulkGb aby dal, jehožto polovici dvoru našemu a polovici tomu, komuž by křivdu učinil na tom. A aby to pevno bylo, tento hamfrešt psáti sme kázali a pečetí naší zlatú jeho potvrdili. Svědkové tito přitom jsou byli: Zifrid, augustinenský biskup, mnoho jiných biskupuov i opatuov, rozličných hercukuov, hrabí, knížat, vejvod, pánuov šlechticuov i jiných přemnoho. Psán a dán v Ulmě léta Božieho tisícího dvústého sedmecietmého toho měsíce srpna.
Václav králem učiněn
[b]označení sloupce[38]částečně vyříznutý list s obrázkem, první řádek je špatně čitelný Scholastik pražský Jan toho měsíce[39]nejisté čtení ledna léta M. CCXXVIII. jedenmezcítmý biskup pražský učiněn jest a téhož léta Václav, syn Přemysluov, krále českého, otce[bq]otce] Otecz jeho, přikázaním skrze zemské arcibiskupa mohutského Zifrida korunován a mazán jest na království s svú ženú královú Kunhutú u Pražském kostele tu neděli před masopustem.
Léta Božieho M. CCXXIX. král Václav mladý všicku zem rakúskú od Kremže až do Uher s velikým vojskem poplenil jest a vejvoda Lipolt rakúský byl v Napuli s císařem, mezi nimi a papežem Řehořem pokoj jednaje. Již pak bez něho Václav, mladý král, spáliv a pobrav s sebú veliké kořisti, do Čech se jest vrátil. A ten Lipolt tam jest umřel v Napuli, jehožto kosti do Rakús jsú přineseny a v tom klášteře, jemužto Konfelt říkají, jejž on svým nákladem udělal, pochovány jsú. Toho léta Jan a Ota, makrabě bramburské, synové Albrechta druhého, s Albrechtem, arcibiskupem majtburským, nad tú vodú, jížto Psina říkají, boj jsou měli.
Dvě stě MXXX let Páně Přemysl, král český, toho měsíce ledna umřel jest a v Kostele pražském pochován poctivě, jakož sluší na královský pohřeb.
