O vzdělání kostela vyšehradského i o zvelebení jeho
Po těch již všech věcech, když král Vratislav pokojně zemi zpravoval, Erhart, bratr jeho, jenž prvé slul Jaromír, drže oboje biskupstvie české i moravské, pozdvihl se jest velmi u pýše a jal i králi, bratru svému, protiviti a nelibost jemu, čímž mohl, činiti. Také někdy, když král v své přípravě na veliké hody při mši býval, on nechtíval tam choditi. Král pak vida tak velikú zpúru a pýchu bratrovu, jako muž šlechetný snášel jest vždy múdře jeho nesmyslnost, pomněje na ono příslovie starých, že prý lépe jest krvi své včas bláznovstvie přehověti, nežli s ním nesnáz a boj podstúpiti. Neb ač s bláznem co kdy uhoníš, rádoť bývá, že s ním toho rovně nerozdělíš. Také bez potřebie prchánie jest pravého bláznovství znamenie. Takť všickni mudrci pravie. V tom pak král Vratislav založil jest sobě jiný kostel na Vyšehradě ke cti Pánu Bohu a svatému Petru a při zakládání jeho sám na svých plecech vynesl dvanáct košuov kamení a prsti z gruntuo jeho. A první kámen základu svú rukú založil a tím vším zpuosobem a podobenstvím, jako kostel svatého Petra v Římě tak jest, jej vystavěl. Potom k žádosti jeho papež Jana kardinála k posvěcení téhož kostela poslal, kanovníkuov zbor celý v něm zřiedil v přípravách biskupských, aby na veliké hody mše slúžiti dopustil, a po římském kostelu právy všemi a milostmi mnohým hned mimo všecky jiné jej vyvýšil. A to všecko učinil jest papež k žádosti a prosbě králově i listy svými toho dostatečně potvrdil. Král pak český platy, dědinami, klenoty a ozdobami kostelními i všemi potřebami nadál jest jej a obohatil, probošta téhož kostela kancléřem země české učinil a hned třetie místo mezi svými radami jemu dal, pohřeb také sobě v témž kostele vyvolil.
Když pak zpurnost a pýcha Erharta biskupa vždy se viece rozmáhala a rostla, chtěje ho král Vratislav něco poskrotiti, odjal mu biskupstvie moravské a kaplana svého jménem Neklu biskupem v Moravě učinil, neb již byl Moravanóm Erhart velmi zošklivěl, že sú jej jako vytiskli od sebe. Rozhněval se jest pro tu věc na bratra a jel ku papežovi do Říma, žalovati chtě naň, a jeda skrze Uhry v Ostřihomě, neduhem těžkým z dopuštění Božieho poražen jest a tu umřel.
Léta M. XCI. král Vratislav z Moravy do Čech se vrátiv, zvěděl hned, že Erhart umřel, biskup pražský, i volen jest místo něho a učiněn biskupem pražským Kozma, muž učený, toho měsíce února. Ale proto, že císař v lampartské zemi toho času byl, nemohl jest tak brzo stvrzen býti.
O tom, kterak král Vratislav bratří své z Moravy vytiskl. O smrti Zderadově i o zprotivení Břetislava, syna králova, otci
Opět Vratislav král seznav, že Kunrát, bratr jeho, druhému Otovi, kterýž město Holomúc s tím krajem držal, proti němu nakladen byl i přál viece synu jeho než synóm královým, pro kterúžto věc vzal v nenávist Kunráta, a sebrav vojsko silné, vtrhl do Moravy a vyhnal Otu i syny jeho Svatopluka a Otíka z toho jich zboží a dal Holomúc město s tím zbožím synu svému Břetislavovi k držení. To když se stalo, Ota tento zastarav se v brzkém času