pověděno, že biskup přijel, mnozí páni s svým vejvodú zdvihnú se, chtíc s ním. A to, co řečí mluvie, chtie skutkem okázati. A když byl na tom miestě, tu kdež srdečný úmysl, praví, měl zjeven býti, ihned po starších počevše, jeden po druhém preč se zdvihli. Protož ten jistý biskup s předu i z zadu u velikém množství lidí do Prahy byl přiveden, kteréžto město, když čtyři měsíce okolo něho ležal, na Boží narození obdržal jest. A tak pak s tiem ten biskup, vyhnav Přemysla z země, panoval v nie až do svého života, jednak léta čtyři, sčastně ji zpravuje.
A pak léta Páně M. CXCIIII. tento jistý Jindřich biskup s vojskem svým vtrhl jest do Moravy a ji všicku panování svému podrobil jest se všemi hrady. Odtavad pak s lidmi obojí země moravské i české u velikém množství přikázaní císařovým vtrhl jest do Srbska, že některak rozhněval se byl na toho markrabí císař. Na kteréhož jézdě s svým vojskem mezi lidem křesťanským stalo se jest mnoho zlého a naposledy pak na kostelích a na klášteřích mnoho zlosti bylo na té jízdě. Tehdy biskup ten, rozželev se potom těmi skutky, plakal jest na sněmu a orodování zase ode všech, kteříž tu byli, prosil jest pokorně.
Božieho léta M. CXCV. tento jistý Jindřich, vejvoda a biskup, kříž přijev, s mnohými svými obdržal, toho žádost maje, na pomoc zemi vytrhnúti chtěl jest. Ale smrtí jsa zachvácen, toho svého úmysla skonati nemohl. Syn Oldřich ciesař téhož úmysla byl, ale také smrtí předchycen jsa, žádosti své dokonati nemohl.
O smrti Jindřichově a o vstúpení na jeho místo a o jiných rozličných příbězích a příhodách
A hned potom léta Božieho M. C. XC. VII. Petr, kardinál od toho kostela svaté Mářé, ješto slove Na široké cestě, přijel do Čech, a kterakžkoli nemocí obtíženého, s kanovníky a s žákovstvem slavně byl přijat. A tak s odpuštěním biskupa nemocného u postě učinil žákóm svěcení. Ten jistý kardinál od kněžie a od farářuov bez mála nebyl zabit, protože je čistotě, jako toho obyčej, na svěcení nutíše, a kdyžkoli za tu vinu pokuta jim byla uložena, však pro to svěcení se překazilo. Téhož léta Jindřich, biskup a vejvoda, nemocí jsa navštíven, toho měsíce června umřel jest. A tak všech let, ješto biskupem byl, bez vejvodství i s vejvodstvím jest let XV a dva měsíce od volení až do smrti. Není to div, že tak velikú čest i tak velikú péči bez pohoršenie svého spasení měl jest. Zavěrné, mohl jest to učiniti dobře, proč, protože předtím obvykl jest dobrým dobrý býti pro pravdu. Kterýžto biskup když již v nemoci usiloval, Přemysl zvěděv to, s svými lákal jest Prahy dobyti, ale jeho úmysl neskonal, protože šlechtici a páni jiní, ješto s biskupem bíchu, opatřili hned čelo. Tu, kdež ssedše se s obú stranú, mnoho jich zbito bylo. Ale však potom proto tyto strany biskupovy Přemysla jsú preč zahnali. A kterakžkoli již na smrti biskup s svými lidmi svítězil, však vrtkých příhod ostýchaje se, do Chba se kázal přenésti, jako pokojíka tu chtě lepšího. Tu když málo přeležel, sčastně v Hospodinu umřel jest, jehožto tělo do Dogzan přineseno a podlé matky jeho slavně pochováno jest. Toho času, když se ty věci tak dály, Vladislav pro svého bratra u vězení bíše. Tehdy když biskup umřel, větší páni vzemše zemští jeho z vězení, knížetem jsú jej učinili. Neb Přemyslovi svého povolání pro dvojí věc nechtěli dáti. Nejprvé proto, že s ním bojovali, druhé
