někteří tu nyní jsú. Pány mé, všecky šlechtice, vladyky, měšťany i všecky lidi obecné, všecko mé vejvodství od manství nebo od mého zavázanie, jímžto mně i mým budúcím byli jsú zavázáni, svobodny a prázdny je činím a je nyní zjevně vzdávám skrze korúhev mú se všemi pány i se vším panstvím, ješto ke mně i k mým synóm příslušeli jsú nebo příslušeti jsú mohli, mým jménem i mých všech budúcích k tvé ruce na tvú moc a v tvé panství, kteréž přijímáš ode mne i od tvých všech náměstkuov, na věky vzdávaji. Také mým jménem i mých všech budúcích obecně všecky svobody, pomoci i listy, ješto jsú je předci moji měli, já měl neb synové moji mieti mohli až do toho času, tak že nižádnému nebyli poddaní ani měli poddaní býti kromě tebe, pane muoj, jemuž u manství a u právo manové vejvodství mé se vší ctí i se vším duostojenstvím, s šlechtici i pány, jinými lidmi i se vším jiným právem beru a manství činím jako pánu mému. Pokoru také, poslušenství sluší i pevnost nynější, přísahu před těmito svědky jakožto zjednávaji, aby synové i náměstkové moji, kteří po mně budú, potom viec z rukú tvú neb tvých budúcích to vejvodství u manstvie přijímali a poslušenství i vieru, svú přísahú slíbili. Nadto slibuji i mé budúcí v to zavazuji českým králóm věrně pomáhati vší mocí i sílú, kdyžkoli kážeš neb káží tvoji budúcí, kteří čas neb kolikrát koli jako věrný tvuoj man neb pán tvé země, zvláště také všech práv zemských i duchovních i listuov neb milostí papežových říských císařuov neb jiných knížat polských, neb kterýchžkoli odřéci se mohli tak, aby nižádnému jinému manství nečinili. Tomu všemu na svědomie i na větší potvrzení tento jistý list svobodně, dobrovolně tobě, králi, i tvým náměstkuom pod mú vlastní pečetí dávám i pod pečetmi duostojných mužuov pražského a olomútského biskupuov a opatuov břevnovského, strahovského, kladrubského, oseckého i jiných rozličných proboštuov, také i děkanuov k mé prosbě jsú přiložili. Dálo se toto v Praze na králově síni přede všemi pány a úředníky mé země i přede všemi pány také české země i zákonníky i měšťany i rozličnými jinými lidmi, kteříž k tomu přivoláni jsú byli, toho měsíce ledna.“
Léta Božího MCCLXXXX., když Václav kníže Jitku pojal, dceru Rudolfovu, sestru svú dal jest také za jeho syna. A tak ty smlúvy mezi otcem jeho a mezi Rudolfem římským skrze přátelstvie jsú obnoveny. Rudolfus pak v desíti tisících hřiven stříbra u věně Václavovi Cheb město se vší jeho krajinú zastavil jest. Toho léta ihned Rudolfus poslal posly k němu, chtě to zase mieti. A Václav [s]text doplněný editorem svú ženú Jitkú zdvihl se sám k němu i přijal jest manstvie vod něho. Znamenav také Rudolfus smlúvy podobné a spravedlivé, kteréžto mezi Otakarem a mezi vejvodú slezským staly jsú se, jakož již povědíno jest, že to jisté vejvodství od staradávna skrze české krále téměř jako zdviženo bylo a poddáno, neb platem českým knížatóm platiti bylo vysazeno. Listy těch smluv potvrdil v tato slova:
Majestát na zem slezskú
„Rudolfus, z Boží milosti římský král, vždycky rozmnožitel. Známo činím tímto listem všem, že mezi Jindřichem, vejvodú vratislavským a slezským, a mezi Václavem [a mezi]text doplněný editorem Otakarem, králem českým, smlúva a zaslíbení takové stalo se jest, umřel li by Jindřich dříveřečený prvé krále Václava, aby naň země jeho spadla, kterúžto smlúvu my za spravedlivou a služnú majíce, ji s pilností moci naší
