k zahubení ukrutné smrti. Odpusť tomu, jemuž sem já, prvé uražena jsúci, odpustila.“ K té řeči jejie zslzev otec odpověděl, že by to chtěl učiniti, což ona žádá, než že pro přísahu učiniti nemóž toho. Die jemu Jitka: „Ano, i manžel muoj zapřisáhl se, že německú zemi chce válkou hubiti. Ale marnéť jest to slíbenie, kteréž neslušnosti místo dává. Nepřidávať žádného svatosti síla hřiechóv a přisahače ke zlému účinku Božská velebnost nenávidí a činitele vykořeňuje. Nalezlať sem já však cestu, kterúž tebe též i muže svého přísahy zprostím, že vám bez hanby i bez úrazu svědomie bude. Přijdeť s otcem muž muoj k nohám tvým, a aby mu odpustil ten účinek, milosti prositi bude, tebeť bude králem, tebe pánem vyznávati. Aniž i to ku překážce jest, aby stolice prostřed země neměl postaviti, a tu práva svá vypovieš. Potom také i muž muoj své přísaze dosti učiní, když ty k dvoru svému se vrátíš, on vsi některé v Němcích, kteréž by mu ukázal, ať zbéře a spálí.“ Slíbila se jest císaři jeho dceři rada a k jejím slovóm mier se jest stal. Vojska se přátelsky pozdravovala a pokojné srovnánie o všecky věci mezi nimi stalo se jest. Císař s lidem svým vjev do Čech, v Boleslavi Starém velmi krásnú stolici svú postavil, kteráž na pamět toho v boleslavském kostele pilně byla chovaná. A tak přísaze své dosti učinil a zase se domóv s pokojem vrátil. Také na věčnú pamět této příhody kniežatóm budúcím země české dal jest korúhev slavnú, na níž namalovaná byla orlice císařská v poli bílém všudy vuokol zlatem proražovaná, kterúž i na štítu nositi jim pójčil.
Po některém času brzo Břetislav vypravil se jest z Čech a jel k císařovu dvoru silně, a jeda skrze jeho země, pustil jest za tři míle zdéli voheň a zebral některé vsi na jeho zboží, aby tak své přísaze dosti učinil. Když se pak zase vrátil domuov, otec jeho postúpil jest mu k užívání země moravské, kteréž veliký diel Poláci byli sobě osobili, jimžto on všecko to zase zmužile odjal a k tomu zjímal jich veliké množství a svázati je sto a sto v hromadu rozkázal a potom do Uher hnáti a tam je za peníze rozprodati. A tak je odtud vyplenil a rozehnal, že od Čech právě až do Hlohova nebylo slyšeti ten čas polského slova, a držal tu zemi do smrti otcovy.
O Břetislavovi, knížeti českém, a o smrti děda i otce jeho
Léta Božieho M. XXXVII. Boleslav, otec Oldřicha kniežete, jemužto Mezek oči dal vylúpiti, umřel jest v Krakově. Téhož také léta roznemohl se jest knieže Oldřich,
