[…]text doplněný editorem[40]částečně vyříznutý list na pomezí i oblehli jej, jenžto pro veliké bytí prakuov a pro strach té ohromy jim vzdán byl jest. To když se tak stalo, řekše jako omluvně, by vejvoda nemocen byl, což tři dni přijeli velmi rychle té noci, to odjeli mnějíce, by král zítra třetí hodinu s bezčíslným vojskem u Bítova na poli je chtěl podstúpiti. Nebo jistá věc jest byla, neb slyšeli bubny, že král s svým vojskem pod lesem českým a moravským stál blízko podlé Bítova, múdře obmýšleje to, kterak by z lesu vynikli, boj by počali. Nebo mnozí, kteříž tu byli s ním, více bratru jeho Přemyslovi nežli jemu přáli, majíce v jeho vojště rodiče a přátely rozličné. Zatím jeden pán z Moravy jménem Boček toto jest králi učinil: Po horách a po lesích blízko od nepřáteluov právě na úsvitě kázal v mnoho bubnuov bubnovati, jako by již zhuoru vojsko mělo státi k bojování a jako by jim dobrú mysl dávali skrze ten zvuk. Když nepřátelé uslyšeli, lekli jsú se velmi a v tom uleknutí řekli na omluvu, by vejvoda nemocen byl, rychle pryč utekli jsou. Toho léta na Letnice Jan a Ota, markrabě moravský, rytieři byli učiněni.
Léta Páně M. CCXXXII. svatá Alžběta k počtu svatých připsána jest. Toho léta bosákové mniši do Prahy jsú přineseni.
Císař jal syna svého a umořil jeho
Potom léta Božieho M. CCXXXII. císař Fridrich z Napule bral se po moři do německých zemí. A protože syn jeho Jindřich, král římský, proti němu se byl smluvil, i jal jest jeho ihned a poslal do Napule, kterýž tak u vězení umřel.
Ihned léta Božieho M. CCXXXIIII., když král Václav s jinými knížaty do Němec přijel k císařovu dvoru, velmi poctivě jeho přijal a mnohými dary jeho daroval. Když pak do Čech se [chtěl]text doplněný editorem vrátiti, mezi jiným darováním XX tisícuov hřiven stříbra dal jest jemu a on všecky štědře od sebe jest rozdělil. Jemužto císař i knížata velmi jsú se divili, že takového zboží nic sobě neostavil. Téhož léta, když císař Fridrich vejvodu rakúského k svému dvoru jest povolal a on nepřijel, proto jako hněvaje se, že i zetě jeho Jindřicha držel u vězení, i vtrhl jest do Rakús a otjal jemu všecka města, jich dobyv, Vídně i jiná mnohá, jedinké Nové Město, jehož udatně bránil sám vejvoda. Císař pak zdvihl se preč, Vídeň i všecky Rakúsy českému králi poručiv.
Tisícieho a XXXV. léta Páně císař, když do Napule vrátil se, příteli svému Fridrichovi, vejvodě rakúskému, Vídeň i jiná všecka města vrátil jest. A tak v tom klášteře před Brnem, jemuž Luch říkají, sešli jsú se v hromadu i zatvrdili přísahami mezi sebú přátelství věčné.
Syna Božího od narození M. CCXXXI. Jan, biskup pražský, umřel jest toho měsíce září. Jehožto místo Purkart školastik XXII držal jest.
