sobě žáka syna Kunelina kanuovníka, jemuž brúmovská země dána byla do života, po jeho smrti Voltmarovi se dostala. Onen Ota Šíp a Konrád, když z vězení puštěna byla, spolu se do své smrti jsú držela. Ale Ota múdře a udatně všicku zemi zpravoval a mnoho zemí, měst i hraduov svou snažností dobyl byl. A také mnoho bojóv [měv]text doplněný editorem, jednak s svým strýcem Dlouhým Otú, když živ byl, jednak s Majtburčany, jednak s Slovany s mnohými jinými. Tento Ota po smrti Dlúhého Oty, když jako [k]text doplněný editorem starosti přišel byl, vždycky s markrabí Heřmanem dobrotivě přebýval. Ona oba spolu s velikým vojskem králi Václavovi na pomoc proti Římskému trhli jsú byli, za něžto zemi míšeňskú od něho vzala a potom o pomořanskú se směnila. Tato jistá s majtburským arcibiskupem války jsou měli a toho hradu Plote dobyli a potom s velikým vojskem do Slovan vtrhli a jednak všecky zkazila. Potom pak tento Ota, když s Voltmarem všecko markrabství zpravovala, stár jsa velmi, umřel jest a v korumenském klášteře pochován. Bratr jeho Konrád byl člověk sprostný, po lovích a po pokoji stoje, když ti bratři oba živi byli. Tento Ota, kostelní zboží z bramburského i biskupa Voltalda daní chtíce bráti, a on zdvihl se jest k dvoru i obdržal na oba kletbu, až do smrti Konrádovy trvala jest. Zatím pak ty daně sňaty byly a kletba také přestala. A Konrád umřel a v korumenském klášteře pochován. A tak Voltmar dědicem ostal, na něhož se všecko bylo dostalo.
Léta Božího MCCCI. toho měsíce zářé Řehoř biskup umřel jest, na jehožto místo kněz Jan, kanovník pražský, syn Řehořuov z Dražic, vstúpil jest. Téhož léta Ondřej, král český, bez dětí umřel jest i byli poslové z Uher k králi Václavovi posláni, prosíc jeho, aby syna svého Václava mladého jim za krále dal. Neb král Václav byl jest přítel krále uherského Ondřeje, nebo prabába jeho byla sestra krále Vondřejova. Kterýž poradiv se s svými pány, dal jim syna svého. A oni přijevše jeho s velikú radostí, na království jsú korunovali slavně. Toho léta Bonifácius, osmý papež, od Římanuov zabit jest. Arcibiskup burdegalenský papežem volen jest, jenž tehdy u franské zemi jsa volený, svému povoliv, přikázal kardinálóm, aby k němu do Budína přijeli. A tu pak odtavad dvuor papežuov do Avinony převedl jest. Ten papež Klimentem byl nazván.
Srpna měsíce léta Páně MCCCII. Kunhuta, sestra krále Václavova, druhého totiž tiem jménem jmenovaného, v klášter jeptišský u svatého Jiří se oblékla, a když pak potom abatyší byla, mnoho svobod klášteru jest zpósobila.
Léta Božího MCCCIII. král Václav druhý, šestý král český, Alžbětu, dceru Přemyslovu, krále polského, kterúž pojal s odpuštěním gnízdenského a mohutského arcibiskupa, zjednal a zpouosobil, že v Pražském kostele slavně jest pochována. Po tom korunování měl s ní dceru Anežku, ješto potom svídnickému vejvodě otdána byla.
Kterak král Václav boj jest měl s ciesařem římským
Léta Páně MCCCIIII. Uhrové nešlechetní, nejsúce pamětlivi své věci i svých přísah, krále Václava mladého nechtěli jsú míti ani jemu pomoc dáti, neb jiného jménem Karla, syna králova sicilského, jehož jim Bonifácius papež byl dal, zvolili jsú. To král Václav uslyšev, otec jeho s velikým množstvím zdvihl se jest do Uher a poplenil je, Ostřeom město zkaziv, až do Budína trhl. Tu vzev svého syna, domuov se sčastně vrátil. Téhož léta Albrecht, římský král, po smrti Jitčině králové poslal posly k králi Václavovi, chtě od něho Cheb, Míšni, Uhry i Polsko mieti a chtě, aby jemu Hory za 6 let postúpil, neb osmdesáte tisíc hřiven stříbra jemu dal, a to jakož z práva desátkuov aby dal za dřevní své přátely i také budúcí,
