Přemysl, král český, odstúpiv od své ženy jménem Abdy, pojal sobě dceru krále uherského jménem Konstancí, sestru Bély krále, léta Božího M. CCII. Ta Abda byla jest sestra míšenských markrabí. Téhož léta Eugelbertus, moravský biskup, umřel jest, na jehožto místo Bavořic vstúpil.
Léta Božieho M. CCIII. tento jistý Bavarus, biskup moravský, umřel jest, na jehožto místo Roprecht Englis, převor z Nepomuka, vstúpil.
Léta Božieho MCCIIII. kostel olomúcký větší biskupovi shořel jest a na léto skrze Roprechta udělán. Téhož také léta král Přemysl zdvihl se jest Filipovi na pomoc, římskému králi, a tak s oné strany Říma Filip toho jistého Otu a biskupa kolínského s pomocí Čechuov bojem přemohl jest.
Léta Božího M. CCV. slavný svatý Prokop vyzdvižen jest, skrze jeho zaslúžení mnoho nemocných a lidu věrného uzdraveno mnoho bylo od rozličných neduhuov. Téhož pak léta Páně Přemysl, jenž dříve se Filipa přidržel, proměněním některé příhody tak snad, jakž čas ten zastal, s bratrem svým Vladislavem, moravským markrabí, Oty se přidržel proti králi Filipovi římskému, pomáhaje jemu. Toho času nepřátelóm tiem veliké škody učinil, že Filipovi nepřátelsky zemi zhubil a poplenil.
Král Přemysl Filipovu milost opět obdržal léta Božieho M. CCV., a to proto, že v sedmi tisících hřivnách rukojmě postavil. Téhož léta králová Konstancia, žena Přemyslova, urodila syna Václava a před ním tři dcery urodila byla. Jedna dána vejvodě korutanskému a druhá vejvodě polskému a třetí v Čechách umřela jménem Agnežka, za polským vejvodú. Té jsou říkali Anna, ješto klášter jeptiškám zákona svaté Kláry a špitál svatého Matěje tento křížovníkóm s hvězdú u Vratislavi založila jest. A tu i odpočívá.
Onen Teobald a Soběslav do Čech jsou zase povoláni, a to léta Božího M. CCVII.
A hned pak léta Božieho M. CCVIII. královna Konstancia, žena Přemyslova, urodila Václava, ješto potom byl markrabí moravským. Po tom jistém synu urodila dceru jménem Anežku, ješto jest za Fridricha ciesaře nechtěla jíti, jeho císařstvím pohrdavši, svému nebeskému choti svú víru a svú jistotu zachovavši. Nebo ta jistá dievka klášter svaté Kláry u Větším Městě pražském, ješto u svatého Františka slove, založivši, v něm jeptiškú ostala. V němžto sčastně odpočívá v kaple, mnohými divy a za živa stkvějící se přeslavně. Tato jistá panna důstojná byla jest tovaryška svaté Kláry, totiž za jejích časuov byla jest také zákonicí, jenžto mnohé listy k ní a ona k ní i sobě jsou psaly a posélaly. Toho léta klášter arusenský Albrecht druhý, markrabě moravský, stvrdil jest.
Dvě stě osm po tisíci letech, jakož bramburská kronika líčí, ten hrad Šternberk jest zkažen. Na to tento Albrecht Otu proti majtburskému arcibiskupu vedl k tomu městu řečenému Boteh i oblehl
