vratislavským do Prus jsú se zdvihli.
Téhož času Ondřej, biskup pražský, že král Přemysl i všickni páni čeští zemští kláštery, kostely i jiná miesta nábožná ve vší zemi, v domiech i na cestách neslýchaně a přenesnadně porobení tiskniechu a jakýmis daněmi nemilostivě obtěžováchu, že se jim stýskáše živu býti. A proto biskup krále jako živý jest klel, a s tím zemi bez služby učiniv, ku papeži se jest zdvihl, takového na síle jemu žaluje. Protož některá obtížení ta oblechčena jsú některak a ovšem svatá a jménem na mýtech, jenžto nad jiné biechu obtížena. Neb Žid jeden haléř platieše a žák neb kněz s pleší platí třidceti peněz.
Téhož léta, totiž dvústého MX., když Albrecht tento druhý tím jménem jmenovaný bramburské markrabství udatně zpravoval, ostaviv po sobě dva syny, Jana a Otu, mladičké děti ještě, umřel jest a u velinském klášteře pochován. Žena jeho Metylda syny své chovala jest a mnoho smutkuov od svých pánuov a od vejvody českého trpěla, když poručenstvie dětinské, jimž Jindřich, hrabě z Zanhalta, vládl, k ní se vráti, múdře jest markrabství zpravovala. A když již stará byla, syny a děti své dcery Metyldy, totiž vnúčata, jenž za vejvodú za Bruncvíkem byla, chovala jest. Bydléci na Šolchfeldu a Janovi Otovi děti také chovala jest tudiež. Ta jistá bratry Jan a Ota dobrotivě bydléci i přátelství v pokoji, nepřátely spolu hubíce a přátel povyšujíce, přebývali jsú, země a zboží povětčujíce a rozšiřujíce, od pana Burjana toto zboží tak řečené až do té řeky Volšen všecko pokúpili jsú. Opět hrady a vladařství kúpili jsú, Teltavu a nový hrad řečený Angenmund a jiného mnoho zdělali jsú, a což pustého bylo, to osadili. A tak mnoho zboží měli a Boží služby pilni byli, mnohé zákony v své zemi udělav.
Král Přemysl a páni všicknipo svých znamenitých poslech, slíbivše jemu vieru svú, aby se nebál, Ondřeje biskupa prosili jsú, aby k nim na meze moravské vyjel a na Rakúsy o dobrém stavu kostelním s ním pomluvu měl. Jenž s nimi, jakž jsú prosili, sšel se jest, ale nic neprospěv, vrátil se jest do Říma léta Božieho M. CCXI.
Ondřej, biskup pražský, léta Božího MCCXII. svatého Řehoře [s]text doplněný editorem kardinálem z Krestencí vrátil se do Čech. A tak ten kardinál u pokoji smluviv je s králem a se pány na mezech moravských, s tím pak ten kardinál službu zase vrátil v českú zemi. Potom pak přátelé biskupovi súkromě pověděli jsú jemu, že král se pány na jeho smrt se smluvili. Tehdy biskup ubav se vrátil se jest do Říma. A tak na druhé léto umřel jest toho měsíce srpna a pochován u Velhradě v klášteře, kterýž on Matce Boží na čest udělal i hojně nadal. Téhož léta Peregrinus kanovník miesto Ondřeje biskupem jest byl volen.
Božího léta M. CCXXVI. Peregrin s biskupství v Římě skrze papeže ssazen jest, na jehožto místo Budivoj kanovník vstúpil jest biskup XX. Toho měsíce i hned ten Budivoj umřel jest, jehožto ti bratří toho léta byli vzeli k sobě. Toho léta také s povolením královým skrze Jindřicha, markrabí moravského, i všecky jiné zemany a pány Václav, prvorozený syn jeho, králem českým volen jest, kteréhožto volení Fridrich, král římský, jakožto zprávného a pevného s povolením všech knížat císařských potvrdil jest, a tak Václava, když otec jeho přijel, Přemysl králem učinil českým, jakož tento hamfrešt slovo od slova ukazuje takto.
Fridrich z Boží milosti etc., známo činíme to vše nynějším i budúcím, že nyní tohoto času přijel k nám Beneš, arcipřišt bielenský, i dal nám to věděti, kterak věrní naši Jindřich, markrabě
